Along the meadows and valleys
one who appears as a queen regularly passes
drawn by the dark woods
her quickness measured like that of an eagle

with the icy frost of a thundering waterfall
her soul is cleansed
like a god
She thinks alone

Beloved by a god
immortal
under his protection
she exists

with infinite pleasure
she glimpses a different world

to her, the endlessly beautiful
yet indomitable one
the god Wotan himself
prepares to come forth

with a roaring of thunder
and the torrent of a cyclone
in human form
he reveals himself before her

in a sudden peace
with the dancing of forest souls
the pleasure of the gods
is made known to her

with infinite pleasure
she glimpses a different world

with the look of a demon
as seen from the outside
within one damned by the people
sprouts a godlike fruit

on human flesh
according to Wotan's wish
she fed uninhibited
so that his son would be strong

in this area thus damned
a mere man sometimes gets lost
so that the nourishment
of the god's princess should occur

on a sunny day
after the blissful pain
a great spirit
the light of the world came forth

at the celebration where
each one drunk of the nectar of the gods
with a majestic name
the heavenly son is christened

his name
awakens a sacred fear
Azothien
shall be his name

fed on heavenly nectar
the princess' son grows
a robust man
is already perceived
with the passing of baths in forest springs
a year of life has already passed

all the cowardly base people
who worship a dead god
slowly get the idea
that the radiant girl
seen at times among them
is according, to their stupid brains
in league with the devil

the infinite happiness
which remains within an indomitable spirit
is excessively godlike
and as such, it cannot last forever

this is why they convened
in a mindless herd of sheep
so that justice would be base
and the effort worthwhile
and the rifle hunt for the princess
undertaken in the nearby forest
where she was last seen

after the all-day chase
when each corner was searched
many men found death
their eyes poked out
from their heads
which were then sliced
clean from their bodies

from the cliff where the mob is in pursuit
a wind, suddenly lifts
the one in danger jumps into the abyss
with heavenly laughter upon her lips

(funeral song)

With a terror-filled night
when a man can hardly sleep
there resounds in the deep dark forest
the joy-filled laughter of a child

by the help of forest demons
the princess' son flourishes
fed on the fresh meat of venison
and the wine of the forest fairies
in the rocky cavern he dwells
and on boar's skin he sleeps
undisturbed by the people
because in these parts
specters are said to haunt

bad spirits search for him
because under the protection of Wotan
he can take pride in his son

around his fifth year he insulted
the treacherous queen of the fairies
and she retaliated
at noon with a damp kiss
in the lighted clearing along the path
she brought upon him a weary sleep
as uncertain fate would have it, nevertheless
exactly here a plentiful
and very honorable family comes along
and this lost child
the parents of the Crucifix
try to give root among them
and confused after his strange sleep
they drag him to the town without resistance

After a long year
Azothien forgets his origin
the people now call him John
in recognition of the Gospel

He began to think
in the miserable ways of common people
at Mass he hurries enthusiastically
to the Crucifix so that
he could eagerly pray

with his brothers and sister
they race for knowledge of the Holy Scripture
so that good believers
in life they would become

Uncontrolled by him, however
no one, not even the Pope himself
can erase his noble dynasty
his pattern of behavior

the evening was sinister
when the storm bent the trees
his pious father urged John
to kneel under the cross and pray

there flashed however in Azothien's eyes
when in his thoughts he caught
sight of his subservience
and ecstatically he slashed
both of his parents' throats like pigs

the next day over the corpses
he grieved with his siblings
from last night
he suffers a peculiar amnesia

Uncontrolled by him, however
no one, not even the Pope himself
can erase his noble dynasty
his pattern of behavior

Azothien in love with
his voluptuous sister
holds in his hand the Holy Scripture
he is worn down by suffering

by doubts all is worn away
he can't sleep well
because after all in the next room
lives the object of his desire

truly however he has a feeling
being a very sensitive young man
that his chaste sister
waits for him every evening

into the virgin's chamber he quietly enters
she stops weeping
there together, a chalice full of pleasure
they drink the whole night long

The next day however with doubts
he is totally overtaken
for the great sin he committed
he will suffer

but he starts to doubt
the teachings of Christ
what right does this dead rogue have
to order him around

his tremendous doubts
he takes to weigh upon the priest, however
this man for his reprehensible sin
has little understanding

in a pool of blood lies the man of God
a cross sticks from his stomach
Azothien, himself confused
runs to hide in forest where he was born

Azothien loses himself for a long time in the forest
he enters a cave which is strangely familiar
for hours in his black thoughts he is lost
the wind outside suddenly dies down
and at midnight under the light of the full moon
the body of his soul rises

waist deep in mud he wades for days
a swamp pours forth from his thoughts
a crystal waterfall however appears before him
from this vision a will flows into his veins
with pure courage he enters the wall of water

clean like a child in an enormous hall he found himself
around him stood a thousand statues
suddenly a booming voice resounds from all sides
"if you doubt your will for one second
this column will pound you into the ground"

from the ceiling, where the eye could not reach
an enormous ancient column comes crashing down
and with a swift blow crushes one statue
and another column and another and another
already Azothien is alone
from his throat a tremendous ecstatic laughter
comes forth

On the eastern horizon the red clouds are fading
the joyous singing of birds could be heard
in the first rays of the sun
Azothien stands transformed before the cave

With thoughts that are clear yet overflowing
he devotes himself to divine daydreams
god is dead, this "only one"
who hardly deserves a funeral

in his ears a roar of deathly guitars resounds
the sun nears its zenith
however enough already of these fruitless dreams
now with an act he must
celebrate his victorious will

with the will to live
to look into the abyss of death

At home where he spent so many springs
five gendarmes wait for him
before they can level their pistols
their brains are swimming on the ground

the sister, whose blood is not his own
enthusiastically views the act
she packs what is necessary into a pouch
and with Azothien flees from the law

in the spirit of a great man
who himself is half god
abysses and even great cliffs are reborn
on which in dark nights he exists

Po lukách a údolích
je zvyklá královna vzhledem jít
temnými hvozdy vábena
s orly rychlost měří svou

mrazivou mlhou hučících vodopádů
duše její je myta
podobna bohům
myslí svobodnou

milována bohem nesmrtelným
pod jehož ochranou se stkví

Rozkoší nekonečnou
v jiný svět pohlédnout

Ke stále krásnější
a přesto nezkrotné
sestoupit se chystá
bůh Wotan sám

za burácení hromů
a smrště větrné
se v těle lidském
před ní zjevil

v tichu nastalém
za tance lesních duchů
do rozkoše bohů
zasvěcena jest

Rozkoší nekonečnou
v jiný svět pohlédnout

S pohledem démona
jenž druhou stranu zřel
v lidmi prokleté
pučí božský plod

masem lidským
dle Wotanova přání
živena nadmíru
by jeho syn silným se stal

v kraji tom prokletém
se občas nízký člověk ztrácí
potravou kněžny boha
aby se stal

V den slunečný
po bolesti slastné
duch veliký
světlo světa zřel

na slavnosti, kde každý
opojen nektarem božským
jménem vznosným
pokřtěn je božský syn

jeho jméno posvátnou bázeň budí
Azothienem on bude zván

Krmen nektarem božským
roste kněžny syn
statného muže
lze v něm tušit již
jsa v pramenech lesních myt
rok života dovršil již

Lidem zbabělým všem a podlým
jež mrtvého boha vzývají
na mysl zvolna přichází
že dívka spanilá
jíž vidět občas v kraji
je dle jejich mozků blbých
s ďáblem spolčena

Nekonečné štěstí
jež v nezkrotné duši dlí
jsa příliš božské
než aby dlouhého mělo trvání

Svolali se proto
v stádo tupých ovcí
by spravedlnosti nízké
zadost učiněno bylo
a hon na kněžnu s puškami
v lese blízkém podnikli
kde naposledy
ona spatřena

po celodenním štvaní
kdy pročesán každý kout
mnoho mužů našlo smrt
očí vydloubnutím z hlav
čistě od těl oddělených nožem

Ze skály na kterou zahnána lůzou
za větru, jež se náhle zved
neohroženě skáče do propasti
na rtech se úsměvem božským

(pohřební píseň)

Za hrůzyplných nocí
kdy člověk sotva může spát
zní temným hlubokým lesem
radostiplný dětský smích

za pomoci démonů lesních
vzkvétá kněžny syn
krmen čerstvým masem srnců
a vínem lesních víl 
v skalní sluji přebývá
a na kůžích kančích spí

lidmi nerušen
neboť v těchto končinách
strašidla straší prý

duchové špatní si ho hledí
vždyť ochranou Wotana
se může pyšnit jeho syn

Jsa 5 let stár
urazil příliš víl královnu proradnou
a ta mu v odplatu
o polednách polibkem vlhkým
na palouku u cesty světlém
spánek mátožný přivedla

řízením osudu však vratkým tudy
právě rodina početná
a počestná velice velmi prochází
a o dítko ztracené
se rodiče Krucifixa znalí
ujmout značně béřou
a nebohého
po spánku divném zblblého
do města bez odporu vlečou

Po dlouhá léta zapomíná
Azothien na svůj původ
Janem ho teď lidé zovou
v upomínku na Evangelium

přijmuv bídu myslí lidských
na mše bystře chvátá
by ke Krucifixu
horlivě se modlit moh

s bratry svými a sestrou svou
v znalostech Zákona se předhání
by dobrým věřícím se v životě stal

Z nevědomí mu však
nikdo, ani Papež sám
nevymaže rod jeho vznosný
vzorec chování

Byl večer zlověstný
kdy bouře ohýbala stromy
nutil zbožný otec Jana
by v kleče pod křížem se modlil

zablesklo se však
v Azothienových očích
když v mysli spatřil poníženost svou
a v extázi oba rodiče své
umně jak svině podřezal

druhý den nad mrtvolami
se sourozenci truchlí
z včerejšího večera
podivnou amnézií trpí

Z nevědomí mu však
nikdo, ani Papež sám
nevymaže rod jeho vznosný
vzorec chování

Zamilován Azothien
do sestry své vnadné
drže v ruce písmo svaté
mukami je sžírán

pochybnostmi hlodán všemi
nemůže valně spáti
vždyť v pokoji vedlejším
objekt jeho touhy bývá

správně však tuší
jsa velmi bystrý jinoch
že sestra cudná jeho
každý večer na něj čeká

do pokoje panenského tiše vchází
ona plakat přestává
kalich plný rozkoše tam spolu
za celou noc do dna vypijí

Druhý den však výčitkami
přepadnut je zcela
hříchem velkým provinil se
- bude za to pykat

začíná však pochybovat
o učení Krista
co mu má ten trulant mrtvý
něco přikazovat

o svých velkých pochybnostech
jde se knězi vyznat
ten však pro jeho hřích mrzký
nemá valné pochopení

v louži krve sluha páně leží
kříž mu z břicha trčí
Azothien zmatený sám sebou
do rodného lesa se ukrýt běží

Azothien bloudí lesem
v jeskyň divně povědomou vchází
hodiny v myšlenky černé se hrouží

vítr venku náhle utichá
a o půlnoci za úplňkového svitu
tělo somnambulní vstává
po pás v blátě dny se brodí
bahno z jeho mysli stále vytéká

vodopád křišťálový se však
před ním zjeví
vůli do žil mu vize vlévá

s odvahou ryzí
vodní stěnou prochází
čistý jak dítě v ohromném sále stanul
kolem soch lidí tisíce stojí

vtom hlas dunivý se ozve ze všech stran
„zapochybuješ-li na vteřinu o své vůli
sloup tě v okamžení do země zarazí
ze stropu kam oko nedohlédne

se ohromný antický sloup řítí
a úderem prudkým jednu sochu drtí
a další sloup a další a tak dál

již je tu jen Azothien sám
z hrdla mu mohutný smích extáze vyráží

Nad východem červánky již blednou
ptáků slyšet zpěv radostný
v Slunce prvních paprscích
před slují Azothien stojí proměněn

S myslí čistou a přece přetékající
oddává se božskému snění
bůh je mrtev ten „jediný
který pohřeb si sotva zaslouží

v uších řev posmrtných kytar duní
Slunce k zenitu se blíží
však dost již planého snění
činem teď vítězství vůle oslavit musí

Vůlí k životu
do propasti smrti pohlédnout

V domě, kde tolik jar prodlel
četníků na něj čeká pět
ještě než bambitky namířit stačí
mozkomíšní moky se jejich
na zemi mísí

setra jeho krví nevlastní
nadšeně k dílu přihlíží
do vaku nabéře věci potřebné
a s Azothienem před zákonem prchá

V duši člověka velkého
jež sám na půl bohem
propasti, ale i vysoké skály se rodí
na kterých za nocí temných dlí