Guest Musicians
DeSed: Screams and Vocals
Tudy: Keyboards and Programming
Evil: Percussion
Ashok: Lead Guitars
Skuny: Vocals
Zuzka: Vocals
Alesh: Backing Vocals

Recorded at Studio Shaark in Days of Samhaine 2000
Mastered by Jan Němec at Studio Magic Minds, Hannover 2001
Mixed by Pavel Hlavica and Blackie
Technical Engineered by Petr Nejezchleba
Graphics by Courtney Dawis
Booklet Layout by Redblack

Thanx to our Loves, Families, Friends and all People who Support us

This Album is Dedicated to my Mother and Friend Martin and Mario who Passed Away

Contact Band: Petr Hošek, P.O.Box 279, 601 00 BRNO 1, Czech Republic, Europe
e-mail: calesclan@seznam.cz

wandering phantom
music and lyrics by Blackie `95 -`98

When twilight gives way to warming beams of the upcoming dawn
I hover on wings with freedom
Over open surfaces of lakes
With coming of early evening when sun lies down into mountain clefts,
I am coming back in the form of hawk,
Rushing headlong where forests border the horizon.

Dark hostile lands, where wild animals rule, are my home.

Where roaring waterfalls rush down rocky cliffs,
Wild unbridled water ruins banks,
Furrows its way through slopes and aims down, south.
Where storms do not end
At time of winter kingdom's frost,
Where bunches of mist are gathering
And fade away again
When pure pale morning illuminates white plaines with hoarfrost,
Where time stays unmoving
To be formed by moments of changes.

There I live in inseparable bonds of appurtenance

along paths of return pagan nostalgia
music and lyrics by Blackie `94 -`98

Steam rises through immovable freezing air,
Sun fell down to the horizon yet.
Dark infinite forests captured by winter greyness,
Dark lying down slowly among graves,
Silence rules, silence which precedes the storm, though.

In the centre of the wheel of time, In the very heart of darkness
During the lunar transformation it spins delicate threads of balance.

Before winter strikes in full force
And wild frosts bury their sharp claws
I will spend this night dancing with flashing shadows of spirits of the deceased
Then I enter the cold-like dawn
And there in the entrails of gloomy foul weather
Where damp place and icy breath bind us
I will set off along paths covered with leaves that turned black,
Along paths which like rivers lead
Into ways running in the directon of return,
Across the ravine in time.

from the bosom of oblivion
music and lyrics by Blackie `96 - `99

Through oblivion I have been travelling for hundreds of years
Hidden from your sight
Passing your fates.
Born by the night dark
Into the deeps of blinding darkness
I penetrate everything.
I was a pool hidden in a thicket,
A spring breeze and a winter windstorm, too.
I guard worlds spun of dreams
Beyond levels of double truths
Under the signs of ogham.

It is me who rides on the saddled time.

faces in the walls
music by Blackie, lyrics by DeSed and Blackie `89 -`97

Roar of wars was covered by the heavy cloak of dust
Noises of steel reins were broken in echoes
Air sweetened with blood
Pagan rabble
Fallen under the flag of antiquity.
I like to breath in and I devour greedily
Each little drop of the times passed away
Times of blood and of primary love as well.
In the evening falling into dark I speak to faces in the walls
They are much older than we are willing to understand
And also stronger than us and the power of oblivion
They are engraved into walls by songs from universe.
I like to listen to the narration of the endless labyrinth of horror
And at the same time I feel the most material
and intoxicating power of times
With which I feel to be bound.

sacrifice to fire
music by Blackie, lyrics by DeSed and Blackie `93 -`98

Icy wind is blowing between my lips
Wine went sour, froze in my mouth
Together with water in the caves of eternity.
Thousands of transparent stalactites
I can't see why they resound with love songs
Full of perversity
And I don't know why under their glance
I always find so much despair.
I must enter the womb deeper
Before its heart is frozen.
I must find the elemental furnace,
To sacrifice to its limpid fire
And to go up in flames.
I must feel the force
As once in a premonition of bloodshed,
Otherwise we will burn out like sparks
Shot into the depths of night.

burn my blood
music by Blackie, lyrics by DeSed and Blackie `97 -`98

I suck from the cup of old age
Accompanied by my girlfriend Darkness
Hidden by night I am hunting the invisible
Through the eye of beast of prey I look at the beginning.

My spirit is as old as time itself
And it likes to wander among stars
Falls through freezing universe were inspired in me
My eyes are cold forever now
But my ego behind the horizon of eternity
Is seeing the grievances and is screaming.

Burn my blood

Burn it, you, whose sense of living is to forget
You, who have faithful lies and death at their heels
And your soil gives birth to worms merely.
Today the whole sky is dimmed by impenetrable sadness
Red drops are falling through cosmos.

Burn my blood

the last winter dance
music by Blackie, lyrics by DeSed `93 -`98

Winter came suddenly
Without mercy it set its icy hungry teeth
In our necks.
Heads of noble birds swimming
on the water surface
Flew to thousands of parts just before it froze
As if struck by invisible hammers.
Little peevish parts of icy air consumed
Everything unprepared, wind aided in it and played
Melancholic symphony of extinction
on its silver icicle violin.
Thousands of icy headsmen
with pigs' wailing in the background
Executed without the only drop of blood.
In several minutes only a family of rats remained on the little island,
that survived the last winter dance unknowingly
until the morning the queen of frost
danced on her icy mirror
At the snowy throat of winter.

on the way tribal essence
music by Blackie, lyrics by Blackie and DeSed `95 -`99

We've been marching under the gloomy sky
Dispersed into small crowds, From horizon to horizon
Since time immemorial, for many years.
Under the endless vault of the sky covered with stars
Through the land which sucked blood for centuries
Through the rising clouds of dust
Through rain and raging winds.
Past enveloped in mystery, Future out of sight.
Hundreds of thousands of stars shattered in space
Scattered galaxies where the order met with chaos.
Everything is only a moment,
Story told many times
By travelling traders, wanderers and confused dreamers.
Legends and myths, Memorials of heroism and great acts
Real dreams, Frustrated lives.
Everything is only a moment, As well as this song,
Which I use to hear sung by rooks
During autumn days of fallen leaves.
Sea of loneliness in the distant universe
Phantom, passing allusion, eternity?
Jump into the abyss or fly up defy or give in.
Is it a matter of coincidence or free choice?

- Průsmyk v čase -

Potulný Přízrak

Když šero ustoupí hřejivým paprskům nadcházejícího úsvitu,
vznáším se na křídlech volnosti.
S příchodem podvečera, kdy slunce uléhá do horských rozsedlin,
vracím se v jestřábí podobě, tam kde lesy lemují obzor.

Temné nehostinné kraje které opanuje divoká zvěř, jsou mým domovem.

Tam kde řvoucí vodopády řítí se po skalních útesech,
divoká nespoutaná voda bortí břehy, brázdí si svahy a míří dolů na jih.
Tam kde neustávají bouře, v období mrazu zimního království,
kde shromažďují se chuchvalce mlhy, jež se opět rozplývají do ztracena
když čisté bledé ráno ozáří jinovatkou bílé pláně.
Kde čas stojí nehnutě, aby byl tvořen okamžiky změn.

Tam žiji v neoddělitelných poutech sounáležitosti.

Po stezkách Návratu

Pára stoupá, v mrazivém nehybném vzduchu.
Slunce již padlo k obzoru.
Temné nekonečné lesy v zajetí zimní šedi,
tma pomalu lehá mezi stromy,
panuje klid, klid který však předchází bouři.

Uprostřed kruhu času
v samotném srdci temnoty
během lunární proměny
spřádá jemná vlákna rovnováhy

Dříve než zima udeří plnou silou
a divoké mrazy zatnou ostrý spár
protančím tuhle noc s mihotajícími se stíny duchů zemřelých.
Pak vkročím do chladného šedavého rozbřesku,
a tam v útrobách chmurného nečasu,
kde spájí nás vlhko a ledový dech,
vydám se po stezkách zapadaných zčernalým listím,
po stezkách které ústí jako řeky,
v cesty táhnoucí se ve směru návratu,
napříč průrvou v čase

Z Lůna Zapomnění

Skrze zapomnění putuji stovky let,
ukryt před vašimi zraky,
míjejíc vaše osudy.

Zrozen z noční tmy,
do hlubin oslepující temnoty.
Pronikám skrze vše.

Byl jsem tůní skrytou v houští,
jarním vánkem i zimní vichřicí.

Střežím světy spředené ze snů,
za úrovněmi dvojích pravd.
Chráněn pod znaky ogamu.

Jsem ten, který se vozí na hřbetě času !

Tváře ve zdech

Křik válek přikryl těžký plášť prachu,
hluk ocelových otěží se rozbil v ozvěnách,
vzduch oslazen krví,
pohanská sběř,
padlí pod vlajkou dávnověku.

Rád vdechuji a lačně hltám
každičkou kapičku zašlých časů,
časů krve i též prvotní lásky.

Večer padaje do tmy, hovořím s tvářemi ve zdech.
Jsou starší mnohem více než jsme ochotni pochopit,
a taky silnější než my, čas a síla zapomnění.
Jsou vryty do zdí písněmi z kosmu.

Rád naslouchám vyprávění o nekonečném labyrintu hrůzy
a zároveň cítím nejhmotnější a opojnou sílu časů,
s nimiž se cítím být spojen.

Oběť Ohni

Ledový vítr vane v mých rtech,
víno zmrzlo v ústech
spolu s vodou v jeskyních věčnosti.
Tisíce průhledných krápníků…
Nevím proč v nich znějí milostné písně plné zkaženosti
a nechápu proč pod jejich leskem naleznu vždy tolik zoufalství.
Musím vejít hluboko do lůna,
dříve než zamrzne jeho nitro.
Musím najít tu živelnou výheň,
obětovat jejímu průzračnému ohni
a zahořet plamenem.
Musíme pocítit tu sílu,
tak jako tenkrát v předtuše krveprolití,
jinak vyhasneme jako jiskry,
vystřelené do hlubin noci.

Spal Moji Krev

Nasávám z poháru stáří
ve společnosti své přítelkyně temnoty.
Pod příkrovem noci lovím neviditelné,
skrze oko dravce prohlížím na počátek.

Můj duch je starý jako sám čas
a rád bloudí mezi hvězdami.
Pády zmrzlým vesmírem byly mi vnuknuty,
mé oči jsou již věky chladné,
ale mé já za obzorem věčnosti ty křivdy vidí
a křičí, spalte mou krev.

Spalte ji ,vy, pro které je smyslem žití zapomenout.
Vy, kterým lež a smrt v patách věrně chodí
a vaše půda toliko červy rodí.

Dnes je celé nebe zakalené neproniknutelným smutkem,
rudé kapky padají kosmem.
Spalte moji krev….

Poslední zimní tanec

….Zima dorazila z nenadání…
Bez slitování zakousla své ledové hladové zuby do naší šíje.
Hlavy vznešených ptáků plavajících na hladině,
se ještě před zmrznutím rozlétly na tisíce kousků,
jakoby zasaženy neviditelnými kladivy.

Malé zlostné částečky ledového vzduchu stravovaly vše nepřipravené,
vítr tomu napomáhal a hrál tesknou symfonii zániku na své stříbrné rampouchové housle.

Tisíce ledových katů za zvuku prasečího kvílení
prováděli popravy bez jediné kapky krve.
….za pár minut zbyla na ostrůvku jen rodina krys,
která nevědomky přežila poslední zimní tanec….
….až do rána tancovala královna mrazu
na svém ledovém zrcadle
ve sněhobílém chřtánu zimy.

Cestou

Táhnem pod zachmuřenou oblohou, rozptýleni v hrstkách.
Od obzoru k obzoru, odnepaměti mnoho let.
Pod nekonečnou klenbou hvězdami posetého nebe,
zemí která po staletí nasávala krev.
Skrze zvedající se oblaka prachu, bičující déšť a zuřící vichry.
Minulost obestřena tajemstvím, budoucnost v nedohlednu.
Statisíce hvězd roztříštěných v prostoru, rozmetané galaxie,
tam kde se střetl řád s chaosem.
Vše je jen okamžik, mnohokrát převyprávěný příběh,
potulnými kupci, poutníky a zmatenými snílky.
Legendy a mýty, památníky hrdinství a velkých činů,
skutečné sny, zmařené životy.
Vše je jen okamžik,
stejně jako tahle píseň
kterou slýchávám krákorat havrany
za podzimních dnů spadaného listí.
Moře osamocení ve vzdáleném vesmíru,
přelud, letmý náznak, věčnost ?
Skoč do propasti nebo vzlétni,
vzdoruj nebo podlehni.

Je to věc náhody nebo svobodné volby ?