Tak konečně zase koncert, který ještě před začátkem sliboval vynikající zážitek. Jedna z mála kapel přední metalcoreové scény na druhý pokus dorazila do matky měst. Menší hlouček stojících fanoušků před vstupem do Rock Café byl jasným znamením o slušné návštěvě. Prozkoumání dalších fanoušků mě utvrdilo v tom, že čeští zástupci snažící se vyluzovat taky nějaký ten zvuk či zrnko se přišli přesvědčit, zač je v New Yorku tvrdé zrno. První kapelou byli STOLEN BABIES (U nich účinkoval nový bubeník hlavní hvězdy večera). Jejich sestava ala Tim Burton čítala dva polomrtvé ministranty (basák a kytarista), mrtvolného klávesáka, ocylindrovaného bubeníka a posmrtně zneužitou zpěvačku, hrající na tahací harmoniku! Jako první kapela dostali slušný nářez od pana zvukaře. Takže pochopitelně zdvihlé prostředníky (hlavně od bubeníka) a hlášky typu „není slyšet harmonika“ se během jejich prezentace nesly sálem. Zvukař jim vystoupení dost kazil. Kapela míchající hudební lektvar od pseudo dechovky, industrialu a místy až black metalu svým vystoupením rozhodně překvapila. Mrtvolná zpěvačka svým vynikajícím hlasem dokazovala, že STOLEN BABIES opravdu mohou zdárně křížit všemožné styly. Takže chvílemi opravdu folková nálada (tahací harmonika) a pak zase slušný skoro metalový nátěr. Velice zajímavá předkapela… Další na řadě byli už jasně „orientovaní“ chlapci POISON THE WELL. Zvukař zaspal přiběhnutí zpěváka, který první písničku vyřval do nefungujícího mikrofonu. Trochu vtipu neuškodí. Po malém vysvětlování (nějaké zdvihlé prostředníky) a po výměně mikrofonu se pokračovalo. Hard Core, Hard Core, Hard Core… Už jsem si myslel, že je zatratím, protože mi z toho prostě nic víc nelezlo. Ale poslední tři songy mě vyvedly z omylu a chlapci ukázali i trochu melodiky a rychlejších písní. Byl jsem tedy naladěn a očekával, co tedy přijde… Chvilka přestavby, zvučení, zkoušení světel… Malé intro a je to tady. Všeobjímající kouř a ostrý svit z hlav kytarových aparátů!!! (To sem zvědav kdo si tyhle kytarové hlavy u nás taky pořídí). DILLINGER ESCAPE PLAN. Největší kapela (nejen) tohoto večera hned od začátku dala najevo, s kým mají fanoušci tu čest. Celé vystoupení působilo, jako když přistává UFO, a nebo se odehrávají hvězdné války. Komba svítila opravdu vydatně. Neustále příjemný nápor na oči a uši. Celá kapela snad kromě bubeníka neustále v pohybu. Divoký běh, skoky na cokoliv, a nebo jen tak, divoké trhání, lezení, přískoky, věšení, strkání a houpání bednami a odposlechy. Perfektní zpěv, skvělé hudební výkony, vynikající prezentace vlastního hudebního stylu. Nápor nepřestává, jedna písnička za druhou. Prostor dostává předposlední a poslední nová deska, ale jsou předvedeny i kousky starší z první desky a dokonce i z EP desek. Stále ostrá světla a blikající stroboskop, kapela sice není moc vidět, ale všichni moc dobře vědí, kde přesně je. Všechno je výborně slyšet. Další nápor. Absolutně perfektní hudební důkaz, že tvrdá hudba dokáže být i přes svoji tvrdost nápaditá a zůstat originální písničkou. Nic lepšího jsem já osobně nikdy neviděl… Přál jsem si, aby nikdy nepřestali hrát a koncert nikdy neskončil. Postupem koncertu se kapela na několik songů přeci jen umoudřila a trochu utlumila světelnou show. Vynikající akce pokračovala, ale nejen čas je neúprosný, a proto přesně v deset zaznělo poděkování a rozloučení. Zbytečné bylo vyvolávání a přání, aby se ještě vrátili. Přesně naordinovaná lekce moderního hard coru skončila. Kdo tam nebyl, může litovat a ve skrytu duše doufat, že se mu někdy poštěstí svoji chybu napravit. Tuto akci asi jen tak něco nepřekoná…

Radim