„Šest stupňů, které vedou k dokonalosti“

S kapelou SIX DEGREES OF SEPARATION ( sestava: doktor – bass, zpěv, Canni – kytary, František Dominec – kytary, Miroslav Minařík – klávesy a Martin Novák – bicí) jsem se poprvé setkal prostřednictvím tehdejšího časopisu Rock Report (budiž mu země lehká) . Recenze na demo „Dark Ages“ mě natolik zaujala, že jsem si toto dílko poměrně mladé kapely okamžitě objednal. V té době většina doom metalových kapel tíhla stále ještě k death metalu, ovšem SIX DEGREES OF SEPARTION byli už jiná „krev“. Melodické skladby s charismatickým zpěvem Radka Zábojníka ani v současné době neztrácejí svůj půvab a já osobně bych byl rozhodně pro, kdyby kapela těmto skladbám „ušila“ nový kabátek a znovu je vydala. Kousky jako „Temptation“ nebo „My Last Greeting“ nemají zkrátka chybu. Na demu kromě klasické sestavy spolupracovala ještě vokalistka Tereza Holíková, jenž svým vokálem přisoudila skladbám něžnost a nadýchanou zasněnost. Po uplynutí nějaké doby se kapela v roce 2000 přihlásila s druhým demosníkem, nazvaným „When Autumn Comes“. Profi kazetka čítá sedm zasněných kousků, které ve své kvalitě debutovou nahrávku ještě překonávají. Nové kompozice jsou už mnohem rafinovanější, zvuková stránka nosiče oproti debutu rovněž prokoukla, a proto se posluchač mohl kochat skladbami jako např. „Dream And Reality“, „Seeds Of Evil“, případně závěrečnou „Immortal Sins/Succubus Nights“. SIX DEGREES OF SEPERATION navíc objevili další pěvkyni, jejíž hlas rozhodně stojí za povšimnutí. Magda Maliníková navíc kapelu přesvědčila natolik, že ji fanoušci mohli vidět i při koncertních setech. V roce 2002 se skupina dočkala prvního oficiálního alba, které tehdy poněkud neznámá firma Élysion music. Kapela na svůj debut zařadila nejlepší kousky z druhého dema a zároveň posluchačovo ucho obšťastnila úplně novými skladbami, ze kterých bylo cítit, že soubor se začíná pomalu a jistě vzdalovat doom metalovým břehům. Nové skladby jsou o dost rychlejší a v některých momentech mi v té době připomínali brněnskou INSANII. Nicméně album bylo velmi kladně přijato, a to jak od posluchačů tak od recenzentů. Deska s názvem „Moon 2002: Noturnal Breed“ zkrátka zabodovala a před kapelou byla další výzva v podobě dalšího nosiče. Ten byl díky úspěšnému debutu prakticky pojištěn, a proto Élysion music nepřipustili, aby kapelu do své stáje přetáhl jiný label. V roce 2005 se na trhu objevilo album „Triotus, Tricephalus And Tribadism“ a již úvodní cover naznačuje, že se SIX DEEGRES OF SEPARATION nacházejí v druhém stádiu své evoluce. Skvostné a romantické přebaly Václava „Dr X“ Skleničky vystřídal brutální výraz urvaného obličeje, jenž znázorňuje šílenost a přímočarost, se kterou se kapela na novém albu vynořila. Přiznávám, že když jsem desku slyšel poprvé, nebyl jsem z ní příliš nadšen. Přece jen jsem měl raději pomalejší a táhlé skladby, jenž s posluchačem krásně pohupují. Nicméně i k tomuto albu jsem se zpětně vrátil, ale bylo to až po poslechu aktuální nahrávky „Chain-Driven Sunset“, jenž sklízí ovace téměř v každém článku a ani tento nebude výjimkou. Než se však k rozboru novinky dostanu, vypůjčil jsem si od kapely jednu zajímavou recenzi, jenž se objevila na jednom ruském metalovém serveru. Myslím, že podobné věty musí hřát snad každého českého fanouška…

Ještě nám ani nevychladly emoce získané poslechem předešlého alba kapely (které vyšlo v roce 2005 a ke kterému vám váš pokorný sluha psal recenzi před několika měsíci) a už přišel čas seznámit se s novým. A znovu Češi udivují, neboť – jestli to musím připomínat – kapela začínala hrát doom metal, na druhém (předešlém) albu zaznamenáváme posun k rychlejšímu tempu a zdařilému přimíchávání jadrného a těžkého heavy metalu k doomovým náladám. V nové tvorbě slovanských bratří nezůstalo po doom metalu ani stopy a my pozorujeme další posun k zatěžkanému a tvrdému zvuku. Jistě, je to death metal s přívlastkem „melodický“ a pořád ještě v sobě nese některé elementy heavy metalu, přesto věřte, že žádné růžově-usmrkané „švédoviny“ v tomto případě neuslyšíte. Jde o velice těžkou, středně-tempovou muziku, navlečenou na skelet z chlapsky surové heavymetalové melodiky. Growl nedosahuje standardního deathového chrčení, spíš jde o vztekle chraptivý vokál, v daném případě je to však výhoda, protože se zpěv zdárně spojuje s instrumentální „nádivkou“: šťavnatými kytarovými party a velkolepou rytmickou sekcí. O tom, že kapela čerpá z heavy metalu, svědčí několik epických metalových ploužáků, které, nehledě na všechnu tu úžasně krásnou melodiku, nedávají důvod pochybovat o „vážnosti“ hudebních záměrů kapely. Připouštím, že album se některým stoupencům krvavého masa nezdá dostatečně „těžké“; stoprocentní pětku proto dávám s ohledem na ty, kdo se nevyhýbají skutečné kráse.

SIX DEGREES OF SEPARATION – Chain-Driven Sunset
S novým albem SIX DEGREES definitivně odbourávají vzpomínky na doom metalové počátky a plnou parou v před tlačí nesmírně hutné songy. Zatěžkané skladby jsou zároveň o dost komplikovanější, než tomu bylo na předchozím nosiči. Kapela zkrátka jakoby našla svoji vlastní tvář a můžu přísahat na své uši, že SIX DEGREES OF SEPARATION si zkrátka žádnou jinou partičkou nemůžete splést. V hudbě jsou cítit nejen zběsilé riffy, jenž jsou symbolické pro trash metal, ale zároveň také působivá melodická sóla, která se objevují především u death metalových souborů. Kapela se rovněž rozpomněla na pomalejší plochy, nikoliv však doom metalové, což by se k současnému hudebnímu projevu snad ani nehodilo. Jsou zkrátka součástí logického a zároveň ostrého celku, ke kterému se však posluchač musí prokousat v podstatě stejně jako tomu bylo u mě. Značnou evolucí prošel rovněž Doctorův atypický vokál. Hlasivky tohoto zpěváka a basáka v jedné osobě stále poznáte na sto honů, ovšem pozorným posluchačům jistě neuteklo, že současný projev je ještě o dost brutálnější a jistým způsobem i šílenější. SIX DEGREES OF SEPARATION tak navázali na své předchozí album, zároveň ho však i překonali. Fungující model tak byl notně vylepšen, přičemž ještě více plodů byl mohlo přinést album následující, jenž by mohlo být jakýmsi pomyslným vrcholem, ke kterému kapela směřuje!

Vřele doporučuji navštívit znamenité stránky: www.triotus.com

Současná sestava:
Doktor – basa, zpěv
Wlassoid – kytara, zpěv
Canni – kytara
Pickard – bicí

Diskografie:
Dark Ages ( 1997 ) demo
When Autumn Comes… ( 2000) demo
Moon 2002: Nocturnal Breed (2002) CD Élysion music
Triotus, Tricephalus And Tribadism (2005) CD Élysion music
Chain-driven Sunset (2007) CD Élysion music

ALLeš