„Nekonečný hon na Krista“

Pavel (bicí), Franta (kytara, zpěv), Standa (basa), Petr (kytara)

Je to cca. šest let zpět, co k nám do mini-redakce dorazila kazeta s prudce modrým obalem. Jednalo se čistě o ruční práci (D.I.Y.), což k tehdejší filozofii R.U.Mu perfektně sedlo. Vždycky jsme se snažili pomáhat (nebo tedy psát) začínajícím kapelám a právě MORTIFILIA byla tehdy na startovní čáře v podstatě jako my. Čas některé věci změnil, ovšem základ zůstal stále stejný. Pravdou však je, že jsem od konce devadesátých let o sušické partě tak trochu ztratil přehled. Sice jsem kluky viděl koncertovat na všech možných místech, ovšem žádná jiná nahrávka se mi do rukou nedostala. MORTIFILIA mi tak trochu vypadla z paměti. Naštěstí můj mozek byl brzy osvěžen úplně novou fošnou „Redemption“, kterou mi zaslal jejich manager, zároveň však téměř legenda českého zinařského podsvětí, Franta Březina. Pamatujete ještě na RISING STAGE?!!! Než se ale dostanu k novince, rád bych ještě vzpomenul na nahrávky, které oficiálnímu debutu předcházely. Na rozhraní milénia se na světlo prodrala placka „Care Of Gomorrah“ a najdete na ní sedm skladeb, včetně předělávky od plzeňské legendy FATA MORGANA. MORTIFILIA si na paškál vzala skladbu „Život po životě“. Určitě bych měl zmínit, že tenhle materiál je volně ke stažení na oficiálních stránkách kapely, takže zájemci si případně mohou doplnit diskografii. Od dva roky později kluci vytvořili další CD-R - „Christ Hunt“. Nosič jsem však neměl možnost slyšet a tak dost dobře nemohu okomentovat v čem se liší od aktuálního výtvoru. A k němu se konečně dostáváme! Nebudu nic zastírat, ale fakt, že MORTIFILIA vydala album u španělské firmy Mondongo Canibale records, mě osobně hodně překvapilo. Přece jen se na českém hudebním poli potuluje spoustu známějších partiček, a že si Španělé vybrali zrovna sušické borce, to už musí o něčem svědčit. A taky že ano! Španělé velmi dobře rozpoznali, že naši zástupci jsou v životní formě a pohodě. Určité zlepšení jsem čekal, ovšem MORTFILIA udělala ve své produkci sakra velký skok! „Redemption“ je jednoznačná sázka na metal. Je to kolekce, za kterou by se nemusela stydět žádná západní kapela. Melodický death metal s trashovými vlivy ala Švédsko! Duch DISMEMBER se sápe z hrobu!:) Takhle by se dalo stručně nazvat stylové rozpětí, ve kterém se naši zástupci pohybují. Hned v průběhu úvodního songu „Just Funny Day“, začínám valit oči! Tohle, že je ta MORTIFILIA s „modrou kazetou“? Skutečně nečekaný a zároveň masakrující „dáreček pod stromeček“ mi Franta přichystal. Hned od prvního hrábnutí do kytar mě velice potěšil zvuk (nahrávalo se ve studiu Hellsound). Skvěle tak vyčnívají nádherné melodické vyhrávky a to i přesto, že většina skladeb je zahraná v maximální rychlosti. Najdou se tu však také „pomalejší“ tracky. Především titulní „Redemption“ je lahůdka se vším všudy. Příznivci táhlých kytarových melodií si určitě přijdou na své. Z minulého „CDdema“ se na desku dostala skladba „Christ Hunt“ a jak již název napovídá, jedná se o jednu z těch zběsilejších sypanic. Další silným kouskem je předposlední „Great Quest“ s opravdu skvostnými kytarovými sóly. Tady budou všichni příznivci Švédska“ sosat blahem. Opravdu si nepamatuji, že by v poslední době vyšla u nás tak kvalitní melodic death metalová placka. Je trošku smutné, že české labely nerozpoznaly potenciál této nenápadné formace. Museli to učinit až španělští zástupci a dle recenzí místních médií se ukazuje, že mě uši rozhodně nešálí. Do teď jsem zmiňoval jen samé klady a ještě chvíli bych u nic zůstal. CD „Redemption“ ke své prvotřídní kvalitě, dostalo ještě velmi profesionální obal, který k hudbě MORTIFILIE sedí jako přišitý. Tenhle metalový počin dosahuje v daném žánru téměř dokonalosti a opravdu stěží se mu dá něco vytknout. Protože by však asi nebylo příliš spravedlivé, abych mluvil jen o pozitivech, zmíním ještě jakési „nevýhody“. Předně jde o to, že v tomto hudebním ranku se už těžko dočkáme nějakých novot, a proto „hypocrisovské“ pasáže (a že jich tu je) mohou v celkovém kontextu přece jen zavánět nudou, i když jejich instrumentální kvalita je nezpochybnitelná. S tímhle „problémem“ se však potýká devadesát procent death metalových kapel. Ti největší jsou už přece jen mnohem dál (IN FLAMES, SOILWORK) a musím se přiznat, že přístup těchto nekonzervativních zástupců mě osobně velmi imponuje. Protože mě však „ten“ METAL baví stále, řadím CD „Redemption“ hodně vysoko. Zvláště proto, že mi švédský melodic death metal vždycky oslovoval a bez některých zásadních nahrávek si svůj život snad už ani nedovedu (a ani nechci) představit. Nečekané, leč zcela zasloužené vítězství. Album jednoznačně překračuje hranice naší vlasti…

ALLeš