„ Rozpustilý velitel kurníků“

Tak dlouho se chodí s death metalem do hospody až se ucho utrhne a kohoutek se postaví! Takhle nějak začal pád kladenské kapely DARK FUTURE a následný rozlet divokého velitele slepic. Trojici muzikantů (Máša, David, Honza) prostě přestal death metal bavit, a proto se vrhli na téměř jiný druh zábavy. A především ona zábava je tím nejpádnějším důvodem, proč tahle nová sebranka vlastně vznikla. Jak už David Janata pro RUM zine prozradil, cílem je vytvářet rychlé a úderné skladby krátkých stopáží, míchat všechno se vším a přitom mít ze všeho ukrutnou porci legrace. Instrumentální schopnosti všech zúčastněných k podobným hrátkám rozhodně vybízejí a kdo viděl KOHOUTEK v živém provedení, musel uznat, že na rozdíl od jejich bývalé domovské kapely si všichni zúčastnění užívají obrovské volnosti. Bylo však jen otázkou času, kdy se tři odpadlíci a jeden novic rozhodnou a natočí nějaký ten oficiální nosič. Přece jen, živá produkce je živá produkce, a ne každý je ochoten na koncert přijít. Tím samozřejmě naznačuji, že první oficiální promo KOHOUTKU je na světě, a já se nyní pokusím vás s ním obeznámit. Každého posluchače, který s tímto diskem přijde do styku, rozhodně vyděsí pohled na display. Na ploše necelých patnácti minut je umístěno jednadvacet tracků, z čehož vyplývá, že členové KOHOUTKU chtějí svým slibům o krátkých skladbách jednoznačně dostát. Jakmile zmačknete tlačítko PLAY, začne se na vás valit jeden krátký song za druhým, přičemž se však nejedná o žádný nečitelný bordel. Samozřejmě, ústředním „žánrem“ zůstává stále grind, ovšem hudba KOHOUTKU je tak úchylná, že se během několika vteřin projedete časovou osou tak rychle, že zakopnete o Elvise, dáte si panáka s MOTORHEAD a ještě si zahulíte s Barneym. To však není jediný trumf „opeřenců“. Zcela zásadní výhrou je angažování saxofonisty (jméno jsem zapomněl, vím jen, že působí v orchestru Felixe Slováčka!), jehož hra je opravdu unikátní. Musel chudák valit oči, protože nepočítám s tím, že by někdy podobnou hudbu slyšel. Každopádně se svým úkolem se vypořádal na jedničku s hvězdičkou. Jeho vyhrávky padnou všude naprosto přirozeně a skladby, kde se sax objevuje nejvíce, já osobně považuji za úplně nejzdařilejší. Jak ze samotného článku vyplývá, KOHOUTEK tvoří opravdu veselí hoši a své vtípky si neodpustili ani co se týče různých filmových a televizních inter. Setkáte se tu tedy např. s Terezou Pergnerovou, Helenou Růžičkovou, případně dalšími známými osobnostmi české kinematografie. Tyhle vsuvky sice nejsou v dnešní době příliš originální, ovšem když se povede nějaký vtipný bonmot, proč ho nerealizovat. Uhozené srandičky by se však neměly „tlouci“ s jednotlivými náměty, které se nacházejí v textech. Už samotné názvy skladeb jako „Zmučení“, „Demokracie“ nebo „Dokonalá doba“, vybízejí k určité pozornosti, o čemž svědčí také Adamův projev, který však ve svém sdělení zůstává malinko osamocen. Zbylá trojice totiž působí tak, že se jich ona „problematika“ vůbec netýká, a spíše si tak hrají „pro radost a zábavu“. Další rozpolcenost tvorby KOHOUTKU spatřuji v samotném Adamově zpěvu. Do podobné hudby by se hodil o něco variabilnější způsob vokálu (třeba mě napadá Chymus z ISACAARUM), protože podobná je vlastně i hudba. Z Adama je cítit, že až moc inklinuje ke crust/punkově laděným kapelám, což KOHOUTKU příliš nesedí a dokonce bych si dovolil tvrdit, že s těmito partičkami mají hudebně hodně málo společného (i když za punk je dnes označováno téměř všechno, co je PROTI kdejaké blbosti). Domnívám se, že možným řešením by mohlo být angažování druhého zpěváka, alespoň co se týče studiové výpomoci. Těžko však říct, zda si samotná kapela tuto rozpolcenost připouští. Samozřejmě, tohle jsou pocity výhradně mé, a to znamená, že ostatní posluchači mohou mít názor úplně odlišný. Rozhodně si však tenhle materiál dokážu představit na jakémkoli splitku, a to s řádným obalem a dalšími důležitými náležitostmi. Jsem zvědav, jestli se KOHOUTKU podaří v budoucnu sehnat patřičného vydavatele. Domnívám se, že tenhle projekt je docela solidně rozjetý a byla by chyba, kdyby je v jejich činnosti nějaký label nepodpořil. Už dlouho jsem totiž neslyšel tak osobité „grind core“ pojetí (když pominu PIGSTY na svém posledním skvělém CD)! Do budoucna by bylo však záhodno, aby chlapci vytvořili ještě barevnější skladby a přece jen prodiskutovali „jakous-takous“ filozofii celkového směřování…
 

ALLeš