Jádro kapely vzniklo v roce 2003 náhodným setkáním basisty (Martin) a bubeníka (Tonda). Ti nabídli post kytaristy Oldovi, který právě ukončil svoje působení v death metalové formaci SMASHED FACE. Olda nabídku přijal a kapela v této sestavě začala tvořit první materiál, prozatím bez vokálu a názvu. V průběhu jednoho roku kapela vyzkoušela asi dva zpěváky a pokračovala v hledání směru tvorby. Poté, co se Carloss dozvěděl, že kapela hledá zpěváka, přišel se podívat na zkoušku, kde ho hudba skupiny oslovila a zanedlouho už měl rozpracované některé texty. S příchodem Carlosse kapela dotvořila svůj prvotní materiál a definitivně vybrala název FEYE. V lednu roku 2005 kapela vybrala čtyři písničky ze svého repertoáru, které použila na svůj první promo snímek. Uprostřed léta 2005 obsadil místo druhého kytaristy Zdeněk, čímž dal skupině její dnešní finální podobu. Nyní se bude FEYE soustředit hlavně na koncertování a vylepšování skladeb.
Poslední zprávy z tábora kapely hovoří o tom, že FEYE opustil basák Martin, který vyhrál konkurz na post basáka v brněnské kapele ONSET.
 

PROMO:

Poměrně mladá formace předhodila mezi recenzenty čtyři skladby, jejíž cílem je spíše informovat veřejnost o svém vzniku.Všechny začátky jsou těžké, což je na první poslech u FEYE zřetelné. S jistotou se dá tvrdit, že soubor teprve hledá cestu, po které by se vydal, i když patrné náznaky tu samozřejmě naleznete. Na můj vkus, však kluci odkrývají karty příliš brzy. Pokus o americká frázovaní v podobě „war, two, free…“ je až příliš křečovité a plytké. Podprůměrný hard core s výletem k pocitovosti a nu-metalové „hitovosti“, příliš nezabírá. Naopak vcelku solidní je zvuk, základ každé nahrávky a u tohoto stylu to platí dvojnásob. Ve stejném houpavém rytmu se nese druhá skladba „Music Maniac“, která už je však o poznání kvalitnější, i když stále trošku nemůžu vystát tu násilnou „amerikanizaci“, čišící téměř z každého kytarového rifu. Ale to je jen můj pocit. FEYE mají tenhle styl hudby určitě moc rádi a s tím se člověk musí smířit. Pod zkratkou PAP se skrývá třetí kousek „People Against Politics“. Jedná se možná o NEJhard corovější záležitost. Také přibylo více kytarových nápadů a cela produkce se přece jen zdá být poněkud barevnější. Síla a jakýsi tah však tomuto nástroji přece jen chybí, ale poctivě strávený čas ve zkušebně to jistě brzy spraví. O mnohém napovídá poslední kousek „Let Everyone Die“. Energická a šlapavá palba se zdravě zlostným frázováním a melodickým refrénem, mi tak trošku evokuje českou jedničku MAGMA HOTEL. Každopádně tudy vede cesta! Pokud se FEYE do příště zbaví základních „porodních bolestí“, tížící zpravidla každou začínající formaci, může už další počin přinést hodně zajímavého. Vyčkejme…

ALLeš