INFANTICIDE - Time Has Spoken (promo CD 2003)

INFANTICIDE. Tuhle kapelu jsem si od mého prvního setkání s jejich tehdy rok starým demem "Life in Dead Faint" v roce 1994 oblíbil, a s každou další nahrávkou se mi hudba Petea a spol. líbila víc a víc. O to smutnější jsem byl, když jsem si v roce 2001 myslel, že s INFANTICIDE je definitivně konec, přestože pohrobci SLAUGHTERING pokračovali podobným a minimálně stejně zajímavým směrem, a Peteho rukopis byl na jejich tvorbě hodně markantní. No a pak jako rána z čistého nebe, ALLeš mi pošle promo INFANTICIDE 2003 se vzkazem na přiloženém papírku: "...Infanticide zažívaj návrat a myslim, že je to povedený!.." S tím nezbývá, než souhlasit. Materiál se jmenuje "Time Has Spoken" (Čas promluvil) a schválně nepíšu nový, protože do výběru písniček na CD promluvil trochu delší časový úsek. Na CD totiž najdete v podobě bonusu i několik starších skladeb. Ale o tom později. Teď o nové tvorbě. V první řadě z původní sestavy INFANTICIDE už zbyl jen mozek kytarista Pete, který se tu stará i o všechny vokály. Zbytek tvoří basák Stanley a bubeník Eza. Co se týče nové hudby, tak jde o 4 písničky a jak už jsme si u INFANTICIDE zvykli, každá je výjimečná, každá je odlišná.. Úvodní "Hail To All" nás přivítá pomalým riffem, a už podle zvuku Peteho kytary se dá poznat, o koho jde. Pomalý úvod hned vystřídá rychlejší pasáž, přidá se Peteho zpěv, můžete vychutnávat pěkný zvuk, čitelný, krásně brumlá basa, každý nástroj je pěkně slyšet, parádička. Trochu se mi zdá, že oproti minulému albu je zvuk poněkud tvrdší, což vřele vítám. Dojde i na příjemné kytarové sólíčko. Druhá v pořadí "He Knows" se odehrává spíše ve středním tempu v příjemných melodiích, kytarovými vyhrávkami a přelévaným sólem. Asi vás už musí nudit moje keci, ale fakt je to radost poslouchat. A nejinak je to u třetí titulní "Time Has Spoken". Začáteční španělkovské riffy přejdou do sólíčka, které je prokládáno celou písničkou, v prostřední části podpořené opět španělkou. Za půlkou se skladba jakoby překlopí do jiné roviny a zazní zde nádherná melodie s nádechem orientální atmosféry. No a poslední novinkou je skoro 7 minutová "The Story Of Mankind Pt.II", která už podle názvu navazuje na první díl z dema "Life In Dead Faint". Opět krásné melodie, španělka, sólíčka se přelejvaj z repráku do repráku, vyhrávky, naléhavý zpěv. To s celkovým přitvrzením se v této skladbě potvrzuje. Inteligentní, technický snad ještě pořád death metal. Co se týče již zmiňovaných bonusů, tak výběr skladeb byl opravdu povedený. Co song, to klenot archívu INFANTICIDE. Předně je to song z druhé nahrávky, tedy split demo-CD s Deprešion z roku 1995 "Always New Looks", pojmenovaný "Like a Burning Stone". V té době kapela měla svého stálého bassmana na vojně, tak musel zaskočit nahrát basové party z Krabathoru vypůjčený Bruno, no a když už o Krabathoru, tak úvodní kytarové sólo právě "Like A Bruning Stone" si nevystřihl nikdo jiný než Christopher. Řeknu vám, tenkrát byl tohle pro mě jeden z nejlepších songů vůbec. Nádherně zní akusticko kytarové vybrnkávací vsuvky hostujícího Martina Viktory. O vokály se dělí s Petem tehdy sólový zpěvák Thoth a při pasážích, kde se přelejvají oba hlasy, to zní vážně skvěle. Zbylé dva bonusy jsou z debutního CD jednoduše pojmenovaného "Infanticide". První je úvodní song "Eyes So Deep" s trochu melancholickou atmosférou a textem k zamyšlení a druhá je přes 14 minut travající "Trilogy" a jak už z názvu plyne, jde o písničku složenou ze tří větších částí - "Prolog"u s nádhernou akustickou kytarou (opět Martin Viktora), prostřední části pojmenované "Let Us Search the Answer behind Us", kde si zabéká i Killy z Melancholy Pessimism a "Epilog"u, který to celé na debutu uzavírá, tady ho ale nenajdete. A vůbec, teď mě napadá, proč já to tu vůbec rozvádím, když recenzi na debut můžete najít v prvním čísle RUMu (ALLešova recenze v R.U.M.u #1 zde). Každopádně trvalo dlouho, než o sobě dali INFANTICIDE zase vědět, ale čas skutečně promluvil a ukázal, že INFANTICIDE navázali přinejmenším tam, kde skončili a jen doufám, že na další nahrávku nebudu muset čekat dalších 5 let...

kontakt: INFANTICIDE, Šlerkova 1035 686 04 Kunovice, tel.: 777 298 498, 776 135 783
e-mail: infanticide.pete@atlas.cz, http://infanticide.zona.cz

BSE BAND - Prase je přítel (demo CD 2004)

K téhle nahrávce dost dobře nevím, co mám napsat. No, ale nebudu chodit kolem horké kaše. Skupina BSE Band je kvarteto od Mladé Boleslavi, které produkuje takový ten hospodsky metal-rock-bigboš, jejich vlastními slovy agro-metal. Soudě podle zpracování bookletu, textů a i webu klukům nechybí nadhled a smysl pro humor a myslím si, že o tom tahle kapela asi je. Viděl bych to tak, že Pepa, Honza, Méďa a Víťa jsou teprve na cestě za poznáním a mezi tím, co budou získávat zkušenosti a hledat vlastní tvář a směr, jakým jejich tvorba bude směřovat, hrajou tuhle pohodovku. Dovedu si představit, jak BSE band hraje někde v létě na vesnické zábavě, při oslavách postupu lokálního fotbalového mužstva do vyšší soutěže, nebo třeba po půlnoci na maturáku. Přitom to, co kluci hrajou, jim nejde vůbec špatně. Písničky jsou zpěvné, česky zpívané texty pobaví, snad s výjimkou poslední Cirkus Marinetti, jejíž text s válečnou tematikou je vážnějšího charakteru a rozhodně k smíchu není. Ale ta srandovní poloha mi u nich sedí víc. Přestože se kluci na webu prezentují jako jedni ze strůjců českého primátu v pití piva ve světě, vychlastaný palice to asi nejsou, texty mají i přes ten humor myšlenku a leckterá česká pop star by jim tu myšlenku mohla závidět. Pro mě je vrcholem 6.písničkového demo CD (úvodní "Prase je přítel" je instumentální intro se spíš "kravím" koncem) předposlední "Chce se mi...". U toho jsem fakt chcípal smíchy, taková ze života. Hlavně pasáž "Na cestě cejtim každej šutr, nejradši bych si čuráka utrh, řidič neví, jakej mám problém, zastavte to někdo, pomoc, já chci ven...", tu snad zažil každý z nás nesčetněkrát. Zvlášť ti z vás, kdo jako já dojíždí do školy už od šestý třídy. "Metalová" zase vypráví o fanouškovské radosti vyrazit na koncert, dát pár pivek, potkat lidi... Taky ze života :-). Nebo "Encefalopatie", ta je vlastně o samotném významu názvu kapely, tedy o nemoci šílených krav. Zvuk nahrávky je celkem v klidu, i když přijde mi takový nevýrazný, plochý, možná to chtělo trochu tvrdší kytary a vytáhnout nahoru, ale třeba to tak mělo být. Další slabinou je zpěv, potažmo řev. Kluci to teda asi vědí, protože tam, kde by měli podle nápěvu pokračovat ve výškách, řeší to jen tak nějak křikem. A je to škoda, ale jak říkám, kluci o tom ví a na webu už shánějí novou posilu právě na post zpěváka. Taky je trochu škoda, že má CD jen pět písniček, přitom repertoár skupiny je podstatně širší. Když jsem koukal na webové stránky, v textech je uvedeno ještě dalších 9 vlastních skladeb plus jeden cover a nejspíš bychom se u některých zase zasmáli. Sečteno a podrtženo, materiál, který neurazí, ale asi ani neuchvátí. Pohodovka k pívu, spíš na koncert, zábavu, nenáročné pobavení. Víc mě k tomu asi nenapadá.

SMASHED FACE - Human: Earth Parasite (Nice to Eat Yor Records, 2004)

Tak tohle CD je fakt maximum pro fanoušky. Nadupané CD. Totiž nejenže na nosiči najdete přes 30 minut muziky (u řízného death-grindu, který SF produkují to je takřka optimální stopáž), ale i celé předchozí demo "Invaze" z roku 2002 v podobě mp3 ripnutých ve vysoké kvalitě 192kbps, tuny všemožných fotek, video z koncertu řízlé situacemi "ze života" , to všechno zabalené do interaktivní prezentace ve formě webu. Pěkný, fakt pěkný. Jako, co se týká vizuální stránky věci, tak se jedná o absolutně profesionálně odvedenou práci. Pěkný motiv obalu korespondující s názvem a celým textovým zaměřením kapely na ekologii, přehledně řazený barevný booklet s obrázky a nepříliš romantickými fotografiemi (vojáci pochodující na frontu, poničená krajina, dětský obličej zahrabaný v zemi, pytle plné lidských lebek, nebo taky elektrárenské chladící věže (které jsou obecně ve společnosti, řekl bych, vnímány jako symbol znečištování atmosféry, ale ze všech komínů vypouštějí do ovzduší splodin nejméně, v porovnání de facto čistou páru...)). Rozsáhlá děkovačka, zdravice, fotka kapely je samozřejmostí. Trochu jsem se podivil, že kluci vybrali fotografii, kde drží v ruce dva ze členů lahváče. Jako v pohodě, je to sranda, ale trochu mě zarazil ten kontrast vážnosti textů a právě takovéhle úletové fotky.. Ale o to snad ani nejde. A o co tu vlastně tedy jde? Počítám, že o hudbu, a jak už jsem nastínil, SMASHED FACE hrajou brutální death, chcete-li death/grind s totálně nabroušeným zvukem. Fakt zvuk, to je věc, která se asi hodně povedla. Cítím v tom špetku takových Vile, Disavowed nebo dokonce Cryptopsy. Možná mi po chvíli začínají splývat některé kytarové riffy, ale to je otázka.. O výkaly se tu stará poměrně známá postava českého UG, redaktor Paya a Abyss zinu, manažer několika kapel, kdysi ústřední postava Shizophrenia Zinu - Luboš "SchizoFred" Kristek a co tenhle chlapec vypouští z hrdla za zvuky, to byste do něho neřekli. Ještě mu ve druhé a šesté stopě pomáhá hostující človíček Reef a musim říct, že právě tyhle dva songy ("Pills of Suffering" a "Black Stain (Sea of Blood)") hodnotím jako hitovky alba. Jak jsem zmínil, texty jsou ekologicky zaměřené, pochopil jsem to jako nekonečné nadávání na současnou společnost, její chování a přístup k naší modré planetě. To je všechno celkem v pořádku, jenom by se mohlo trochu zapracovat na angličtině. Na mě to tak trochu působí jako seznam po sobě jdoucích frází, slovní obraty jsou jak odněkud ze slovníku poslepované, aby to mělo potřebnou délku. Já vím, že to není sranda, jen na to upozorňuju. V každým případě Vláďa Prokoš vsadil na správný koně, protože z nahrávky SMASHED FACE je vysloveně cítit zapálení a profesionalita. Věřím, že s další nahrávkou budou všechny nedostatky té současné vymazány a zcela zapomenuty a že SMASHED FACE se stanou v dohledné době dost známou death-grind bandou, snad nejen v ČR...

Gory

kontakt: Luboš "Fred" Kristek, Za Potokem 49, 595 01 Velká Bíteš
schizofred@quick.cz, smashedface.wz.cz, www.abysszine.cjb.net
label: NIce To Eat You Records - Vladimír Prokoš, Kosmonautů 159, 405 01 Děčín 27, fleshless@tiscali.cz, www.ntey.wz.cz

HARMONY BAY - Jestli to strávíš (demo CD-R, 2004)

Při prvním poslechu Harmony Bay mě napadla tři přirovnání, a to Pražský Výběr (především v rozjezdu skladeb a pak část ve skladbě „Koroptví tání“), potom projekt Fantomas šílence M. Pattona a spol. (třeba hned v úvodu první „Za mlhou“ nebo „Lodyha“), a jako třetí filmová hudba. Nevím přesně proč ta filmová hudba (ani ke kterému filmu), ale nemohu si prostě pomoci - některé pasáže bych si dovedl ve filmu představit. Dohromady nám to dává pestrou mozaiku, jen co je pravda. A pestrá hudba Harmony Bay tedy rozhodně je. A podle mě prvoplánovitě - tedy je to jedna z hlavních snah obou pánů hudebníků. A snaha je to velice chvályhodná, ale co hlavně - padla na úrodnou půdu. Ve spojení s nasazením, umem, nápady, chutí a odvahou objevovat a zkoušet nové, zní všech šest pecek od Harmony Bay zatraceně neotřele. Jak snad vyplynulo z výše napsaného, jde o celkem vydařený výlet přibližně z pobřeží metalu do značně divokých vod avantgardy a experimentů. A tenhle výlet dopadl podle mého vkusu hodně dobře, i když zdaleka ne asi každý pochopí „ukrytou krásu“ tohohle díla, ve kterém mimo klasických nástrojů uslyšíte i relativně jednoduše, ale ohromně účelně zapracované samplíky. Jediné, na čem bych zapracoval, jsou texty - pánové, opravdu je nechápu… Pardon. Ale předpokládám, že textová spojení používaná Harmony Bay jsou součástí experimentu, a tak se s tím budu muset holt smířit. Zato v podání oněch pro mě trochu nepochopitelných textíků je ale další přednost Harmony Bay - opět ne jen náznaky, ale i široké využití škály možností lidských hlasivek a přitom to zní neotřele a ohromně splňuje účel - udržet posluchače v pozornosti a střehu od začátku do konce CD a neustále mu předkládat zvraty. Při tom všem ale snaha Harmony Bay nevyznívá ani trochu křečovitě. Zkrátka jako muzikanty a hudební skladatele vás, borci, musím hodnotit vysoko, ale vašeho textaře ne toliko - pardon, ale ty „pochopitelnější texty“ by snad i získali o nějakého posluchače na vaší stranu víc. Tak jak jsem to teď napsal vyznívá textová tvorba jako nějaká snůška bludů - no, tak abych to uvedl na pravou míru: nejsou mi příliš jasná některá slovní spojení (jednoduše je mi utajeno, co tím básník chtěl říci). Nicméně jako celek na mě CD „Jestli to strávíš…“ působí jako značně chutná porce o šesti chodech („Za mlhou“, „Matouš spletenec“, „Koroptví tání“, „Lodyha“, „Žbluňk“ a „Výhoda marmelády“). Ale (bohužel asi) jen pro vytříbené labužníky a znalce chutí.

DEMIURG - promo 2004

Možná si říkáte: co to je zase za novou kapelu? Ano, ani já jsem tohle jméno ještě nikdy nezaznamenal a měl jsem pocit, že tuhle severomoravskou partu budou tvořit začínající středoškoláci. Upřímně jsem si to myslel i po poslechu tohoto proma, které čítá pouze dvě skladby plus nezbytné intro. Historie DEMIURG však spadá už do období kolem roku 1998, a tak se naskýtá otázka, proč s nějakou nahrávkou nevyrukovala kapela dříve. Odpověď najdete na jejich internetových stránkách. Ve zkratce a v jednoduchosti měl soubor hned od začátku komplikace se sestavou, což tvorbu nových songů rozhodně zbrzdilo. Oficiální start tedy můžeme datovat do období minulého roku. Současný stav je pro DEMIURG zřejmě už mnohem příjemnější, i když, co si budeme povídat, stylově a hudebně se borci motají (alespoň dle mého soudu) v bludném kruhu. Death metal má jistě stále co říci, ale v takovéto dřevní podobě… to už je opravdu jen pro fajnšmekry, kteří s kapesníkem u oka, zatlačují slzu. První skladba nazvaná jednoduše „Death“ tak trochu koketuje s black metalem, přičemž tomu hodně přidává nakřáplý vokál (snaha se přiblížit Mr.Chuckovi je nepřeslechnutelná). Celkově však nuda a opravdu nic, co byste nečekali. „Attack From The Other Side“ je už přece jen death metalovější, ale opět totální klišé a šeď. Chtělo by to nějakou třešničku na dort, protože podobných kapel je na tisíce. Zvuk je typicky „zahuhláný“ (každý se učí). DEMIURG čeká ve zkušebně ještě moře času. Osobně bych však uvítal více osobitosti, protože to, co borci produkují, tak to už tady bylo 1000x v jiných podobách, které jsou už stejně nepřekonatelné. Jinak já osobně mám slabost pro začínající kapely. Dnes si opatřit slušné nástroje a důstojný aparát, to není zrovna záležitost nejlevnější. Takže se držte! (jinak obě skladby z tohoto promáče najdete na internetových stránkách kapely).

GALACTIC INDUSTRY - Lost Man (promo 2005)

Tak tu máme promáček modern metalistů GALACTIC INDUSTRY, kteří se vrací do centra dění s novinkovými songy. Ze své dílničky toho však moc nevykázali. Disk čítá celkově tři tracky, přičemž skladbu „Lost Man“ tu najdete hned dvakrát. První klasická verze začíná nečekaným akustickým vybrnkáváním (solidní překvápko). Pokud jsme byli z posledního CD „Perfect Life“ zvyklí na elektronické podklady, tak tento song těmito kudrlinkami příliš nehýří. Pro mě trošičku překvapení. Samotná skladba je však celkem zdařilá. Především zpěvný refrén si po několika posleších musíte rozhodně zapamatovat. „I Wanna Lead“, druhý to track a, dle mého soudu, určitě lepší než jeho předchůdce. Tak trochu mi atmosférou připomíná parádní „one man project“ PAIN. Georgeův zpěv ale přece jen celou skladbu unáší do trošku jiných končin. Skvělým prvkem bylo zařazení klavíru, který jakoby „chladil“ masivní strojové rytmy. Poslední a jednoznačně nejlepší peckou je remix titulní skladby. „Dance edit“ zní opravdu skvěle a vůbec mi nevadí, že je to tak trochu diskotéka! Absolutně originální kombinace! Techno-metal jak řemen .GALACTIC INDUSTRY jsou odvážní a to je dobře! Nejsem si však jist, jestli právě touhle cestou se chtějí kluci vydat. Já bych to bral všemi deseti. Tak trošku si teď u monitoru dělám legraci a říkám si: „máte odvahu udělat ve stejném duchu celou desku?“. Osobně si myslím, že ne, ale rozhodně by na našem trhu uvízla zas nějaká velmi neotřelá nahrávka. Každopádně se nechám překvapit. Na novinku GALACTIC INDUSTRY se opravdu těším! Hodnocení: příliš málo hudby na posouzení. To co jsem však měl k dispozici je velmi dobré, paradoxně mě však nejvíce oslovil již zmíněný remix. V drážkách céda jsem ještě nalezl klip ke skladbě „Perfect Life“. Všichni zvědavci si ho můžou stáhnout z domovských stránek souboru.

SORATH - Saros / TROLLECH - Oak Hill (split 7'EP PigeonShitAgency 2005)

Tak přátelé, tuto recenzi můžete brát rovněž jako pozvánku na další díl Pigeon And Shit And R.U.M. party, kde vystoupí právě tyto dvě „blackovky“, za asistence SMASHED FACE. Skvěle nám do toho pasuje právě vycházející 7 ´EP! Jirka Pigeon je fakt nadšenec každým coulem. Pro všechny fajněmekry připravil skutečnou lahůdku. A nejen pro ně. Nejprve tedy SORATH. Jejich strana se jmenuje „Saros“, kde se nacházejí dvě skladby, a to „No Earth“ a „Oak Hill“. Zatímco první kousek je typickou ukázkou klasického sorathovkého technic-blacku (úplně po zádech mrazící je akustická pasáž), druhá je načichlá jakousi pompézností a především nečekanou melodikou. Prostor dostal dokonce čistý vokál, což je u SORATH krok tak trochu nečekaný. Nicméně i tato skladba dokazuje, že plzenští jsou už dávno velmi ostřílenou formací. Potrženo sečteno, SORATH vybrali opravdu reprezentativní kousky ze své produkce. Ani kolegové TROLLECH se po otočení placky, rozhodně nechtěli nechat zahanbit. V minulosti jsem u této kapely tak trochu žehral na nevýrazný zvuk, ovšem současnost je už mnohem příznivější. TROLLECH bych sice stále řadil do black metalové krabičky, ale jejich hudební vyjádření přece jen sahá trochu dál. Skladba „Tumultus“ (stejně tak se jmenuje i jejich část na sedmipalci ) mi tak trochu připomíná jakousi lidovku, kterou si kapela přetvořila k obrazu svému. Takhle u nás opravdu nikdo nehraje! Ani druhý track „Parhelium“ nepostrádá prvky „black metal folkloru“. Jirka má můj obdiv zato, že tenhle projekt realizoval. Tohle 7´EP není totiž jen o pomyslné placce a čtyřech kvalitních skladbách. Celý komplet pokrývá nádherný obal s opravdu skvělými a především originálními motivy. Pokud tedy patříte mezi sběratele vinylů, určitě nezapomeňte sáhnou po tomto splitku. Na závěr dodávám, že toto dítko bude oficiálně přivedeno na svět na naší společné „live“ akci! Doufejme, že se obě plzeňské formace představí v plné formě!

CRANIOTOMY - Cut a Piece for Your Hunger (CD Grodhaisn production)

Slovenští CRANOTOMY se na obalu svého nové alba tváří dokonale nasraně. Když ovšem potkáte např. takového vokalistu Pyga, ihned pochopíte, jak veselý je to chlapík. CRANIOTOMY mě vždycky fascinovali svým absolutně nečitelným logem. Doufám, že si ho nikdy nezměníte, protože tohle je klasika toho největšího kalibru! Abych se ale přiznal, dlouho jsem žádnou brutal death metalovou nahrávku neslyšel.Už asi nejsem nejmladší . Pravda je ovšem ta, že mi všechny podobné partičky splývají v jednu a ani u CRANIOTOMY tomu není jinak. Oproti debutu mi však jejich songy připadají poněkud „volnější“. Není to až takový nářez. Středních temp je ke slyšení poměrně hodně, což jsem tedy opravdu nečekal. Hodně kanální je ovšem vokál. Pygo se u mě rázem řadí k těm nejkvalitnějším „čuníkům“ a domnívám se, že za svůj ryk musí od horlivých brutal death metalistů sklízet zasloužené ovace. V některých momentech mi Slováci připomínají německé chlípníky COCK AND BALL TORTURE. Jestli je v tom nějaké ovlivnění, těžko říci. Třeba jde jen o mé zdání. Každopádně na CD najdete devět zabijáckých fláků, které se naplní točí kolem těch největších zvrhlostí ( i když známe ještě extrémnější výkaly ). Prostě masivní zabíjení v nikterak rychlém tempu, nýbrž pozvolné napichování na kůl. Tak asi tak. Jak už jsem výše zmínil, nejsem v poslední době příliš velkým nadšencem podobné hudby, ovšem uznávám, že strávení tohoto sousta mi nedělalo výraznější problémy. Sem tam jsem si tužkou poklepával do stolu, což značí, že mě po dlouhé době nějaký ten brutal death metálek bavil. Negativum však vidím v tom, že podobných kapel je absolutní nespočet a navíc v tomto žánru je dost velká pravděpodobnost, že si třeba CRANIOTOMY spletete s jakoukoli kapelou z druhého konce světa. Tihle sympaťáci však podobné teorie určitě neřeší. Já však nemůžu jinak. Album „Cut A Piece For Your Hunger“ je určeno pro ryzí vyznavače brutálního death metalu. Z mého pohledu dobrá deska, i když…(pějme píseň dokola).

DESTROYING DIVINITY - Hell Unleashed (CD Grodhaisn production)

Dobře si pamatuji, že téměř každý recenzent „kotlil“ DESTROYING DIVINITY za obal k minulému albu „…Create…“. Chlapci si zřejmě na tenhle kousek mosaiky počíhali, protože jak obal, tak i booklat jsou vskutku vydařeným artiklem. Inu chybami se člověk učí. Mé nadšení však opadává při samotném puštění alba. DESTROYING DIVINITY totiž jednoznačně uvízli někde na přelomu pětadevadesátého roku. Svou tvář alá CANNIBAL CORPSE předvádí opravdu s velkou bravurou, ovšem co je to platné, když se člověk už po třetí skladbě začíná šíleně nudit. Opravdu mě tahle deska ukrutně nebaví a to i přesto, že CD hraje zvukově solidně a navíc instrumentální výkony všech zúčastněných jsou na dost vysoké úrovni. Zjevně to však pro mou potřebu nestačí. Tenhle materiál fakt nejsem schopen strávit a vlastně ani pochopit. Borci však mají dle všeho úplně jiný vkus. Stejně si ale myslím, že časy CANNIBAL CORPSE jsou už dávno pryč. Samozřejmě, i já jsem dříve patřil k jejich obdivovatelům (trhám se smíchy, recenzi totiž píšu nevědomky v jejich mikině „Tomb Of The Mutilated“), ovšem aby člověk „nezakrsl“, musel jít ještě mnohem dál a dál. Proto dnes možná poslouchám „komerční sračky“ jako SOILWORK . Jak začínám víc uvažovat, tak také pomalu od tématu recenze odbočuji. Pokusím se to tedy napravit. Na albu se nachází osm standardních death metalových tracků. Žádná sypanice, prostě stará dobrá old school. Matroš byl natočen ve studiu Šopa pod drobnohledem Stáni Valáška. Tímto je kvalitní zvuková část zaručena. Také je moc znát, že muzikanti s DESTROYING DIVINITY nedrží nástroje v prackách poprvé. Tak např. borce Flagina (zdravím kámo!!!) si možná budete pamatovat budete pamatovat z formace SUCCUBUS, která část své existence zakončila opravdu znamenitým materiálem „Limbo“.“Hell Unleashed“ není zrovna čerstvé „maso“. Trošku nám v tom řeznictví „skoralo“. O nic jiného však kapele nešlo. Pokud pure death metalisté nevymřeli, určitě si cestu k tomuto albu najdou. Se mnou už se v tomto ohledu počítat nedá. V death metalu preferuji progresivitu, pestrost a moment překvapení. Zde tohle všechno postrádám…

PIGSTY - Pigs are Back (CD Bizarre Leprous prod.)

Čuníci jsou zpátky! Nejedná se však o prasátka z písně od Jarka Nohavici, nýbrž o čtyři řádně našláplé Moraváky! Kdo by je neznal. PIGSTY se na každé desce snaží svůj grind core nějakým způsobem ozvláštnit a je třeba konstatovat, že se jim to daří nadmíru znamenitě. Stejně jako předešlé pavoučí miniCD, tak také tento následník má velmi zajímavou image, kterou zaregistrujete hned v okamžiku, kdy si prolistujete několik stránek skvěle zpracovaného bookletu. Album je rozděleno na tři části. První a nejdelší část tvoří typické „prasečí“ náklepovky s Topiho kanálním vokálem, kterému přizvukují ještě další dva hlasy a to většinou při drásavých sborech. I v těch strašných tempech však PIGSTY nezapomínají na své ulítlé nápady a vtípky. Např. kostelní intro ke skladbě „Angels“ je opravdu velice kontrastní k tomu, co se strhne v dalších několika vteřinách. I v tom šíleném marastu je však slyšet něco jako kostelní zpěv! Opravdu skvěle vychytaná věc. Prostě „No Angels- Only Pigs“. „Pigs Are Back“ = šílené přitlačení hard corem ke zdi. Tohle bude na koncertech určitě maximálně fungovat! Extrém no.1! No a pokud vás někoho děsně deptá korupce v našem fotbale, tak potom tu na vás čeká skladba „Pig Football“. Následuje druhá část , nazvaná Quadamage. Hlavní pěvecké úlohy se ujímá Jirka „10“ Sedláček z DARK GAMBALLE a návštěva „Prasat“ v Gamballském světě může začít. Tři šílené tracky v gamballštině a hudba PIGSTY dostává rázem úplně jiný rozměr. Myslím, že byste v těchto skladbách poznali spíše DARK GAMBALLE (ovšem na srazu s nějakou HC kapelou ). Každopádně skvělé oživení. Pokud tato sekce byla poněkud experimentálnější, tak ta následující je doslova drtící! Žezla za mikrofonem se užívá Killy a naše milá prasátka jsou pro změnu na návštěvě u MELANCHOLY PESSIMISM! Aby toho nebylo málo, tak se ještě přiřítí jistý Putka (hádanka – kdo je ???:). Všechny závěrečné songy jsou doslova apokalyptické. „False Preachers“ připomíná šílený vepří karneval a o poslední zvrácené podobě CONTRASTIC („Blind Lambs“) ani nemluvě. PIGSTY vytvořili skutečně velmi barevné dílo a málo která grind coreová kapela jim v tomto ohledu může konkurovat. Když ještě přidáte kus hudební zručnosti, máte tu rázem grind coreové album roku a to jsme teprve v polovině. Hodně mě to baví poslouchat, prasáci sakramentský…Pro milovníky bonusů tu ještě jsou na skladě nějaké fotky, mp3, videa a další promo materiál. Co víc si přát?

OBLOMOV - Mighty Cosmic Dances (IFA rec.-Radiation Noise prod.)

Tak zlatí slánští hoši se také dočkali! Debutové album „Mighty Cosmic Dances“ je na světě a pokud bych měl odpovědět na otázku, která kapela za poslední tři roky na sobě nejvíc zapracovala, tak bych jednoznačně vyřkl jméno OBLOMOV! Teď vůbec nejde o to, že se jedná o mé kámoše, ale prostě proto, že debutové album držím v prackách a samozřejmě velmi dobře také znám nahrávky předešlé. Začít nemohu jinak než obalem. Povedl se vážně znamenitě a skvěle podtrhuje „kosmický“ koncept desky. Kluci, že jste určitě chodil na slánskou hvězdárnu, co?:). Docela úsměvné je, že podobný motiv využili na své poslední album SAMAEL, ale není zdaleka tak podařený jako tento. A teď k obsahu CD. Nezbytné „space“ intro a opona se zvedá do výšin. „Metality Failure“ se nazývá první skladba a představuje OBLOMOV už po několika vteřinách v tom nejlepší světle. Osobně jsem nečekal až takový nářez, ale o to více jsem překvapen. Black metalovou bouří střída melodic „deathovka“ „Redefination Of The Past“. Upozornit bych chtěl především na skvělou pomalou pasáž alá HYPOCRISY, kterou jsem si vychutnal se vší všudy. Hubu do kořán mám z „Lost Between Emotions“, která sice trošku zráží raketové tempo nahrávky, ovšem přináší celou řadu zajímavých okamžiků. Především vkusné zařazení saxofonu přináší nečekaně sladké ovoce a to se přiznávám, že tomuto hudebnímu nástroji příliš nefandím. Skladba „Starsend“ je všem rumařům dobře známá, protože byla umístěna na naší likérovou kompilačku. Na desce dostala však trošku nadýchanější kabátek. Především mám na mysli výraznější klávesové plochy a zapomenout nemohu taktéž na saxofonovou vsuvku. Při pozorném poslechu ve svých sluchovodech opravdu uslyšíte padat hvězdy! Škoda, že následující „1 of the 4“ už tolik kvalitní není. Oproti ostatním skladbách je to jen „chudá příbuzná“, a když to řeknu natvrdo: vůbec bych jí tu mít nemusel. Žel ani následující „Nostalgic Idealization“ úvodní kousky nepřekonává a trošku začínám mít pocit, že se „oblomovští“ v některých kytarových plochách až zbytečně utopili (což je ale konec konců asi otázka vkusu). Poté už display ukazuje pouze dvě číslice. „Dreamworks“ je opět trošku OBLOMOV v divočejších barvách a tiše se domnívám, že tady se kruh uzavírá s úvodem. Konec je tedy opět plný svěžesti, potržený závěrečným outrem. OBLOMOV natočili kvalitní debut, za který se nebudou moci za několik let stydět. Ruku na srdce, o které kapele se tohle dá říci? Podotknout bych ještě měl, že formace i nadále „brousí“ bez živého bicmena a pokud některé partičky absencí živého člověka doslova trpí, pak rozhodně doporučuji si toto album minimálně jednou poslechnout. Piha na kráse naprosto žádná. No, jestli se budou kluci takhle zlepšovat i nadále, třeba mě jednou vezmou na turné s DIMMU BORGIR . Zároveň mám trošku strach, zda vysoko nastavenou laťku přeskočí na CD následujícím. Držím palce a přeji jim, aby se to povedlo!

VAVEYLA - Abandoned Like A Lighthouse

Tuto bizarní nahrávku jsem obdržel od usměvavého Radka Hajdy, který tvrdil, že se jedná o kapelu jeho známého z Turecka! Docela jsem valil oči, a to jsem ještě nevěděl do čeho jdu. Přiznávám se, že tureckou scénu nijak nastudovanou nemám. Vůbec tedy netuším jaké podmínky zde kapely mají a zda tu vůbec nějaká hudební scéna existuje. A to jsem recenzoval už mnoho spolků z mnohem exotičtějších zemí (doufám, že se proto nikdo na mě neurazí….vím, Turecko je už součást Evropy). Každopádně materiál na tomto CD-R je hodně podprůměrný. Zvuková kvalita značně pokulhává a to už ani nemluvím o tragických kytarových pazvucích. VAVEYLA se pokouší o mix doom-death metalu s příměsí tamní kulturní atmosféry. Zaslechnout tu můžete i jakési bubínky, ovšem ten zvuk je tak darebný, že máte pocit, jako když vaše maminka při mytí nádobí mlátí vařečkou do měděných remosek. Trošku mi přijde, že se dotyční snaží alespoň malinko vžít do role ORPHANED LAND, což se jim tedy zatím nedaří ani náhodou. Internet prozradil, že VAVEYLA existuje už od roku 1999, ovšem až „Abandoned Like A Lighthouse“ z letošního roku je teprve první nahrávkou. Pro úplnost ještě dodávám, že CD obsahuje celkem patnáct tracků a to jsem započítal rovněž všechna vcelku zbytečná intra a outra. Pro našince tedy vůbec žádné vzrušení. Uvidíme, jestli na sebe tato partička ještě v budoucnu nějak výrazněji upozorní…

Kontakt: tanis@yahoo.com, www.vaveyla.com

SCHWEINERAIN (SchweineRain/Oprcajtung records 2000/2001)

Jak mi vysvětlil ALLeš, když mi toto CD předával, pod názvem SchweineRain se skrývá ne zcela známý projekt Dark Gamballe. 10 s Tomem stojí i za produkcí tohoto CD, které údajně ani oficiálně zcela nevyšlo, což vysvětluje i label uvedený na obalu. Na CD s provokativním loutkovým obalem (mimochodem paráda) se nacházejí pouhé 4 písničky o celkové stopáži 19:17. Hudebně jde řekl bych elektroniku řízlou kytarama - Jo, každýho asi napadne, že to je totéž co Dark Gamballe. Možná napadne, ale v případě SchweineRain nejde o tak úderné pojetí, možná trochu víc do elektra. Ale nějaký zasněný disco melodie nečekejte. To co není tolik drsné hudebně, totiž SchweineRain dohání texty, které vznikaly asi v dobrý frustraci životem... Jsou nám předkládány srozumitelnou češtinou a pro jistotu je najdete i v bookletu. Nevim, jestli je to normální, ale skoro mi přijde, že mi některé fráze snad psal pan 10 z hlavy. Zejména poslední "Mám to v píči" mi přijde vysloveně ze života. Text se dá u všech songů pochopit různě, záleží na tom, kdo se nad tím zamýšlí a to je podle mě velmi zajímavé. Třeba já v nich vidím pseudopřátelství a všudypřítomnou lež. Navíc tu najdete geniální kontrast pasáží, kdy nám DeSed lhostejně řiká, že má všechno v píči a posléze nasranosti na nějakou kundu, co ho společně s ostatními podtrhla. V úvodní "Hořký kafe" je opět cítit obrovská frustrace a nasranost, zase v tom vidím nějakou svini... Třetí, až jako zasněná, "Nitě" (jde zřejmě o nitě, kterýma se pohybují loutky) vyjadřuje stesk po běžných věcech, které mohou přinést člověku vnitřní klid, ale zároveň si při nich uvědomí, že ten klid je relativní a takřka nemožnej vlastníma silama docílit. Teda asi si budete říkat, že jsem magor, že tohle tam prostě neni ani náhodou. Je to možný.. Třeba to autor myslel uplně jinak a moje zvrácená mysl to pochytila uplně blbě.. V tom případě se všem omlouvám.. Asi nemá cenu tu psát něco víc, protože tohle CD mluví samo za sebe a asi ke každému promluví trochu jinak. Velmi zajímavá věc i pro uši metálistovi...

DEVASTATHOR - Feast Has Begun (demoCD 2005)

Joho, skupina z Českého Těšína plná Davidů nám předkládá své v pořadí třetí demo. Už vtipně zvolený název, který ironicky koresponduje s obalem a splečně klišovitými gore názvy skladeb (Birth by Vomiting, Screwdriver Thrust into the Head atd.) opět potvrzuje známou věc - kluci mají smysl pro humor. A kam se za ty dva roky hudba posunula? Když řeknu, že nikam, tak kluky urazím, ale na 6 písňovém demo CD s celkovou stopáží něco málo přes 17 minut najdeme škatulkově zase poctivý brutal death metal. Ovšem citelnou změnu přináší zvuk nahrávky, který CD posílá oproti předchozímu počinu o velký kus dopředu. Líbí se mi zejména bublající Spratova basa. Taky bych řekl, že se změnila Nimrodova hra na bicí, který o něco snad zrychlil a svou hru zpestřil i stylem a počtem přechodů a klepaček. Taky je ke slyšení (sice jen sporadicky, ale slyšet je) nějaký zvoneček, nebo co to vydává takový cinkavý klepot :-). No a Bítlsova kytara je jediný malý nedostatek ve zvuku, zdá se mi trochu v pozadí s nevýraznou barvou. Otvírák Ecstasy Above Dissected Body nezdržuje nějakým intrem a hned vám spustí do hlavy tu spávnou klepačko palbičku s vrstvenými zpěvy.. Druhá v pořadí Birth by Vomiting začne volnější valivou pasáží s riffama, který by se v kuchyni starých CC rozhodně neztratili. V sypanicích Sprato střídá polohy hlasu mezi brutal murmurem a chraplojekotem.. Třetí Deformed and Shredded po španělkovém začátku má parádní riff až skoro punkový, nebo jzd-grindový :-).. Tahle písnička musí být koncertní pecka jako prase, už vidim ty hovada pod pódiem :-).. Kratičká Screwdriver Thrust into Your Head na to tak trochu navazuje, další skákavý riff jako víno.. Torment of the Deceased bych viděl jako nejpropracovanější z tohoto dema, pomalá pasáž střídá rychlou, změny temp na sebe navazují nenásilně, z citem umístěné vrstvené zpěvy to jen potvrzují.. Poslední Coitus in a Coffin začíná nějakou technovložkou, aby se zase rozjela v běžné tempo... Kolem a kolem jde v případě Feast Has Begun o povedenou nahrávku, dobře odvedená práce, kvalitně naservírovaný death metal. Samozřejmě vždycky je co měnit a zlepšovat a proot pevně věřím, že další nahrávka bude zase o kousek dál.. Myslím si, že pokud si tohle CD najde k lidem cestu, mohli by se oni potom na tuto cestu rádi vracet a čekat na její pokračování, stejně jako to udělám já...