PERGAMEN LUCIFERIAN – Masakr 666 (Leviatan records)

Vůbec nevím, jak bych tuhle recenzi začal. Tedy abych to upřesnil…překvapuje mě, že i v dnešní době může vzniknout tak klišovitý název titulu. To samé se dá prakticky říci i o všech skladbách. Jako příklad uvádím úchvatný název „Proříznuté hrdlo země svaté“. Podobné bláboly zabíraly tak před deseti lety, možná ani to ne. A to tvrdím i přesto, že křesťanské flanďáky bytostně nesnáším. Více se k lyrice vyjadřovat nebudu. Hudební složka je přece jen o něco lepší, ale rovněž i tady mi vadí jakási „stádovitost“, nebo-li snaha zařadit se do nekonečné fronty partiček, jejichž „music“ není ničím výjimečná. V rámci stylu však dvojka muzikantů (Martin Bonisch, Martin Žíla ) předvádí celkem standart. Rovněž bicí automat celkový projev nijak nekazí. Někdy mám při poslechu téhle placky pocit, že poslouchám staré TORR, které jsem jako vyjukaný puberťáček skutečně miloval. Domnívám se, že i dvojice Martinů se touto tuzemskou black legendou nechala ovlivnit. Jak jsem se zmínil, nevím co bych víc „moudrého“ vyzdvihl a nebo pohanil. Nechci tvrdit, že tahle hudba patří minulosti (sám jsem na ní vyrostl), ale trošku nechápu, proč se třeba zrovna tihle borci vrací tak zpět? Sorry, že do toho takhle šťourám, ale jen mi trošku neleze do hlavy, proč jít už tisíckrát vyšlapanými cestami. Mohl bych samozřejmě k tomuto CD zaujmout jiný postoj, ale nemyslím si, že by někoho mohly zajímat klady o agresivním marastu, krákoravém zpěvu a celkem ucházejícím zvuku. „Masakru 666“ to však zjevně dlužím…takže opravdu. Vy co objevujete black metal a chcete podpořit nové jméno, určitě zbystřete pozornost. Kdo však má podobné myšlení jako já, nechť raději sáhne po starých nahrávkách. Chlapci, nic ve zlém…makejte dál. U mě nemáte plus ani mínus. Jen mi přijde vaše volba (na můj vkus) příliš nudná. Najděte jiný způsob jak se dostat Vatikánu na kobylku. Proti této chorobě jsou totiž tamní představitelé silně očkováni. Ještě mě napadla úvaha nad výběrem kapel pro stáj Leviathan records, ale třeba se k tomu dostanu někdy příště…

FLESHLESS – Sensual Death Immitation (Obscene production)

Moc dobře si pamatuji, jak jsem s kolegou Markem hltal demo „Grinding“ a posléze split CD „Free Off Pain“. Na FLESHLESS nikdo z nás nedal dopustit. Totéž se dá říci o albu „Grindgod“, které děčínské drtiče asi nejvíce proslavilo. Čas je ale k nezastavení a člověk se v tom shonu ani nestíhá zorientovat. Tehdy se psala devadesátá léta dvacátého století a nyní už stojíme v roce 2004. Spolu s námi tu jsou i FLESHLESS a to s novou fošnou „Sensual Death Immitation“. Ihned na úvod dodávám, že předchozí album „Nice To Eat You“ bylo překonáno jednoznačně. Nechci tady rozvádět komu všemu FLESHLESS leželi v žaludku, ovšem na novém albu opět ukázali co je to zručnost a melodie. A právě ty melodické linky mi na předchozí desce nejvíce chyběly. Hned úvodní skladba „Tourture Me“ má slova jen potvrzuje. Na druhou stranu nečekejte od FLESHLES, že by se vrátili do časů skladeb „I am Part Of You“ .Na jedné straně tedy ční melodika, která je však prolnuta maximální bestialitou US death metalu. Vlaďa a spol. mi tak prostě zní a i jeho vokál je čím dál tím kanálnější a tak vlastně celým albem vás bude provázet nezadržitelná blitka. „Masátoři“ tedy jednoznačně natočili nejtvrdší album ve své historii a do toho všeho naroubovali ještě tu potřebnou špetku melodiky, bez které by byl jejich projev hodně nudný. Takhle je vše OK, i když zas o nějakém novátorství se zdaleka hovořit nedá. FLESHLESS však přišli s tím co od nich jejich fans požadují a tento úkol se podařilo splnit téměř na sto procent. Nejlepší kousky? Určitě mezi ně patří „Parasites“, ozdobená nádherným kytarovým sólem uprostřed. Mezi mé favority rovněž patří pomalejší „Surrounded By Hell“…tedy pomalejší…alespoň o začátku skladby se to dá říci. Tato píseň mi připomněla skvělé demo „Limbo“ od již neexistujících SUCCUBUS, kteří rovněž míchali tak razantně melodiku s brutalitou. FLESHLESS jsou však přece jen více o té brutalitě, ale konkrétně já mám radši právě ty „sladší“ skladby. Proto mě do jisté míry uspokojila tečka na závěr („Foetal Purulent“), věnovaná tragicky zesnulému Davidovi Rairanovi z kolumbijských PURULENT. Legendární kousky FLESHLESS jsou legendární kousky, ale ani za „Sensual Death Immitation“ se kapela stydět rozhodně nemusí. Novinka je svěžím větrem do diskografie, která ještě není zdaleka dopsaná. (ROZHOVOR S VLÁĎOU)

PERVERSIST – Machine Grind Surgery (PigeonShitAgency)

Promo s tímto materiálem jsem již nedávno recenzoval. Jirka Holub mi však ještě poslal „originál“, takže i o něm bych se chtěl alespoň v krátkosti zmínit. Právě Jirka a PERVESIST to je jakési nerozlučné spojení, které však funguje znamenitě. Grind když se „neumí“ tak šíleně nudí, ovšem karlovarští to mají už nějakou tu dobu pěkně nalajnovaný, takže při skladbách jako „Necrosphere“, „Grindboys From Hell“ (fakt skvělý to kus!!!) a nebo „Pedophiladelphia“. Ono vůbec když ochutnáte celé album řádně (a že se mi to ještě za podpory proma povedlo), tak dojdete k závěru, že právě tahle fošna nenápadně šplhá možná k tomu nejlepšímu, co může tuzemský lačný fan slyšet. Nápady a brutal, brutal a nápady. Cesta PERVERSIST se mi líbí, ale ještě lépe to musí znít na živo. Čertužel, kapela se nyní nachází ve stádiu hledání nového bicmena a baskytaristy, kteří vzali roha. To je velká škoda, protože zrovna tohle album by si živou podporu zasloužilo jako málo které. Ovšem vokalista Bárny již avizoval, že nová podoba kapely bude plná překvapení, zvláště také proto, že do budoucna počítají se saxofonem. Hudbu jsem tedy propral řádně (kdo nevěří, nechť ještě přečte recenzi na promo) a ještě bych se mrknul na obal, který sice není nijak masitý, ale na druhou stranu „vyzerá“ věru originálně. Dva šikající samopaly . Uvnitř nechybí „chemické“ fotky a ani něco pro dámy…neprozradím . Ale těla mají kluci slušný . Kvalitní prácička v grindovém hájemství. Přeju Bárnymu a Whiskasovi, aby našli náhradu co nejrychleji, protože ouška čekatelů chtějí být zdrcena…BYE…!!!

EXISTENCE - .zde.cz

O téhle partičce jsem se poprvé dočetl v PAYU při představování nových nadějných spolků. Nyní dorazilo CD s názvem „.zde.cz“ i do r.u.mové redakce, tak si ho pojďme přiblížit. Dle časové stopáže můžeme hovořit o minialbu, které čítá pět zajímavých skladeb. Škatulkovat hudební styl EXISTENCE je docela oříšek, nicméně se o to pokusím. Základ je postaven na tradiční hard coreové rytmice, ale typickou tváří souboru jsou všemožné experimenty a to jak s nástroji, samply, tak i samotným zvukem. Velkou inspirací pro kapelu je arabský svět z kterého zde zaslechnete spoustu motivů. „Jiv z Dorru“ začíná jakýmsi tajuplným intrem a já nemohu nevzpomenout na šílené experimentátory FUN-DA-MENTAL. Stylově jsou EXISTENCE přece jen jinde, ovšem atmosférou se některé pasáže dají s pakistánskou sebrankou porovnat. „Arabian Disco!“ už není sice až tak o atmosféře, ovšem i tato skladba čítá řadu překvapení. Předně jsou v ní skvělým způsobem využity samply a řezavá „rozriffovaná“ hudba mi tak trošku připomíná nedoceněný spolek JOLLY JOKER AND P.B.U.. EXISTENCE se totiž také snaží refrénové melodie přiostřit razantní kytarovou masáží. Šíleným kouskem je bezesporu píseň „Skoky do dlaně II“, ve které se objevuje i saxofon a já mám pocit, jako by se mi z ničeho nic zbláznil přehrávač. Syrový hard core, do toho sax…ovšem není tam zařazen nikterak násilně, skvěle tam pasuje. To je asi největší devíza souboru. Velká pestrost, přitom žádná přeplácanost.Lyrika je výhradně česká (možná se divíte, ale i naše mateřština ve spojení s Arábií funguje dokonale). Vokalistův projev mi hlavně v těch pomalejších pasážích připomíná gamballského Jirku „10da“ Sedláčka a třeba ve skladbě „V přítmí“ jako kdybych ho skutečně slyšel. Rovněž využití flétny bylo v minulosti často využívaný gamballovský prostředek. Poslední skladbou je psychedelická „Gayindeh jahrama“ a právě tady si všichni „fundamentalisté“ přijdou rozhodně na své. EXISTENCE se za toto miniCD nemusí vůbec stydět. Hudební kvalita je naprosto přesvědčivá. Pokud bych měl přece jen nějakou připomínku, tak ta by se spíše vázala k hutnosti materiálu, který dle mého soudu šlo vytvořit v ještě „nářezovějším“ stylu. To je však jen nepatrný postřeh. Jen více takovýchto kapel!

EXISTENCE - Na křídlech draků (promo)

Návdavkem jsem od EXISTENCE obdržel ještě fungl novou promo skladbu nazvanou „Na křídlech draků“ a pokud jsem v recenzi na miniCD žádal trošku více hutnosti…-tak sakra, tohle je zatraceně ono! Experimenty zůstaly a ten zvuk! Paráda! Pokud takhle bude vypadat další tvorba kapely, máme se nač těšit. Ono kvalitně nasamplovat tu spoustu zvuků a ještě dodat nahrávce správný razantní zvuk asi není zrovna to nejlehčí na světě. „Na křídlech draků“ je vskutku podařeným kouskem a pokud budou v podobném duchu i další skladby, příští album by mohlo být skutečnou kometou na naší (metalové) hudební scéně. Bravo!

ONANIZER – Rop

Tohle CD jsem původně chtěl svěřit do Markových rukou, ale nějak mi to s tou předávkou nevycházelo (co bych nalhával, neustále jsem na to zapomínal). Překrásný název kapely nemůže přinést nic jiného, než „britpop“ toho nejsladšího rázu . Tak všichni onanujte! Když říkám všichni, tak všichni, ale mě vynecháte. Z tohoto opusu se asi jen tak „nevystříknu“, protože mi na něm vadí několik základních věcí. Předně spleť (tedy spíše hluková spleť) a zmatek nástrojů je doslova šílený a navíc zvuková stránka nosiče mi jaksi vůbec nesedí. Zvláštní zvukové zabarvení mají bicí, připomínající bubnování dvanáctiletého vojáčka u bitevního pole. Legrace, ale mám pocit, že chtěná. K dobru se však ONANIZERU dají přičíst experimenty a různé úchylné vychytávky, takže není ke slyšení jen masakrující mazec, ale jakás takás nápaditost. Tímto se kapela tak trošku odlišuje od tun dalších, což je rozhodně dobře. Ani celková atmosféra toho šílené kolotoče mi nepřijde moc grindová. Vsadil bych se, že si můj kolega z PAYA (CHESSGRINDER) občas pustí i ten punk, nebo alternativu. Paradoxně největší experiment považuji za nejlepší kousek na CD. Desátá skladba spojuje docela přesvědčivým způsobem power metal s grindem…je to docela prdel . Určitě je to lepší, než poslouchat dvacet minut naprostého bordelu. To už dneska nikoho neohromí. ONANIZER jsou zatím dle mého soudu v půli cesty, ovšem pokud se vydají ještě více vstříc experimentům a hráčskému zdokonalení, určitě se o nezájem příznivců nemusí bát…

OBERON – Slep Now In The Dark Of Hell (CD-R)

Přes Radka Kopela se ke mně dostala nahrávka kapely OBERON. Žel CD je nějakým způsobem poškozeno a nehraje. Recenzi tedy nemohu sepsat ani kdybych se zbláznil. Pokud stojíte o prezentaci souboru v R.U.M. zinu, zašlete prosím CD znovu…Děkuje za pochopení…

ČUBAKA – Výlet (CD-R)

Zajímavý to název pro kapelu, co říkáte ? Radek Kopel je opravdu osobnost, která pro hudební okolí děla výbornou práci. Na severu Čech snad není kapela, kterou by nepodporoval. Skutečně, svůj širák odhazuji s úctou vdál. A co kapela ČUBAKA? Žádný nářez, žádný hluk, pouze příjemná muzika k nedělnímu odpoledni, byť až na můj vkus příliš „sladká“. V R.U.M.u recenzujeme v současnosti skutečně všechno, ale přece jen, ten náš základ je jinde a tak v tomto duchu tato recenze vyzní. Borci svůj styl označují jako power rock. Můžu s tím jenom souhlasit, ovšem cítím tu také jakýsi duch osmdesátých let, což jsou léta heavy metalová a s přisládlou atmosférou mám u některých souborů neprodyšný problém. ČUBAKA je jedna z nich. Jednotlivé skladby jsou v některých případech zbytečně dlouhé a navíc jsou si nebezpečně podobné. Ke konci stopáže už se při poslechu kroutím, vrtím…no prostě už bych to vypnul a pustil si něco jiného. Kapele nelze upřít to, že umí hrát, ovšem chtělo by to trošku něco novátorského. Ledacos už naznačuje využití samplů, třeba hned v úvodní skladbě „Divadlo vášně“. Jde však jenom o jakýsi počáteční „příkras“.Je škoda, že se kapela staví k těmto moderním prvkům spíše opatrně. Kdyby to bylo opačně, určitě by se hudební výraz posunul minimálně o padesát procent vpřed. Žel takhle působí hudba ČUBAKY hodně naivně a vlastně v podobném duchu se nesou i texty. Nicméně CD-R „Výlet“ beztak nikoho neurazí. Dokonce bych se vsadil, že ve svém regionu kapela určitě své osazenstvo má, ovšem je jen a jen na muzikantech samotných, zda se rozhodnou s kapelou proniknout k širšímu okruhu posluchačů. Závěrem připomínám, že ČUBAKA disponuje celkem ucházejícími internetovými stránkami, kde ve formátu MP3 najdete nejen tento materiál, ale i starší nahrávky.
(neodpustím si poznámku, pro ty, co nevědí, nebo to nepoznali z obalu - Čubaka (v originále Chewbacca) je věrný přítel Hana Sola z Hvězdných Válek - epizody 4-6 - Gory)

Band contact: cubaka@quick.cz, tel:+420732/841 792, www.imost.cz/cubaka

ZDARR – Otevřená akustická fúze

Nikdy bych nečekal, že budu recenzovat podobnou nahrávku. Radek Kopel však na nás vsadil a tak ho nemůžeme zklamat. Tato folková (!!!)záležitost čítá jedenáct, řekl bych pozitivních skladeb a s metalem a nebo vůbec rockovou hudbou nemám vůbec nic společného. Akordeon, saxofon, zvonkohra, violoncello, perkuse…to jsou ve zkratce nástroje, na kterých je tento hudební projekt postaven. Málem mi vyrazil dech, že krotitel zvuků, slovutný „nojsař“, Radek Kopel, pomáhal tuto nahrávku produkovat! Když jsem to v booklatu četl, fakt jsem tomu nemohl uvěřit. No a když už jsem u toho bookletu či obalu, tak to je také celkem nevšední záležitost. kartonové pouzdérko, obepínající celý kotouček! To také jen tak neuvidíte! No a hudba? Tak jak jsem hned v úvodu zmínil, absolutně nic pro posluchače z vrstev pro které píšeme. Ono i samotná recenze pro mě je docela oříškem, protože rozplývat se nad některými faktory alba by bylo od mé osoby docela úsměvné. To je jako kdyby bratři Nedvědové recenzovali nové album HYPOCRISY . Ale přece jen můžu napsat, že i toto CD se dá poslouchat a když už jsem si občas u kámoše poslechl Bratry Ebeny, tak proč ne tohle. Dokonce bych si troufl tvrdit, že ZDARR mají alespoň co se týče nálady podobný rozměr. A závěr? Závěr po mě nechtějte. Jen si opět neodpustím poznámku o Radku Kopelovi, protože do čeho všeho se on dokáže zapojit, to je neuvěřitelné…

SQUASH BOWELS – No Mercy (Obscene prod.)

Další chorobnou nahrávkou ze stáje Obscene prod. je polská grind mlátička SQUASH BOWELS. Mnozí „ochránci grind chlívku“ ji považují za absolutní legendu a hlavně domácí publikum (jak jsem se několikrát naživo přesvědčil) na svůj klenot nedají dopustit. A právě vystoupení na Obscene Extreme festu byl vždy pro většinu grinderů tahák (pro mě nejprve zvědavost, poté už obehraná písnička) z největších. Nezáleží však jen na mém úsudku. SQUASH BOWELS byli vždy spolu s krajany DEAD INFECTION tím nejzákladnějším východoevropským kanál soustem a že tu svou „káru“ tlačí proklatě dál (a už nějaký ten pátek), za to mají můj velký obdiv. Ještě teď se mi vybavuje legendární splitko s MALIGNANT TUMOUR u kterého mi kamarád říkal, že jestli tohle nemám, tak jsem totálně OUT . Čas však běží jak zjednaný a má osoba je roztříštěna do tolika stylových žánrů, že by ani pes všechny nevyčichal. Každopádně od Čurbyho dorazila novinka „No Mercy“ a tak se na ní pojďme podívat. Ne, že bych si tohle CD pouštěl každý den, ovšem jedno uznat lze…Parádní nálož a hlavně parádní ZVUK! Takhle jsem SQUASH BOWELS ještě nikdy neslyšel! Album hraje jak zblázněné a Poláci ukazují, že i v tomto stylu lze hravě ukázat, kdo opravdu umí. Pro mě je „No Mercy“ velkým překvapením. Intenzita, marast, masakr, nálož, dynamit… Tak trochu jako kdybych i v některých skladbách zaslechl „něco“ death metalového. Nechybí však ani klasické „punkovky“ (zde např. skladba „Splinter Off Blood“). Zkrátka pro grind maniaky tenhle výlisek musí být naprostou povinností. Já jsem opravdu velice mile překvapen touto „nemilosrdnou“ náloží. Pro úplnost ještě dodávám, že na CD se nachází celkově čtrnáct stop na celkové půlhodinové ploše, což je v tomto žánru čas naprosto dostačující. Ovšem obsah CD to nejsou jen tracky, ale třeba také lahůdky pro PC papulky! A právě Čurby a spol. si v těchto bonusech libují, což je jenom dobře a tak si na ploše cca. 55minut(!) můžete podívat, jak to vypadá při živé prezentaci tohoto zabijáckého komanda. Jedinou výtku bych měl k obalu a hlavně bookletu, který až na několik základních informací neobsahuje nic moc zajímavého, přičemž „fotky“ členů souboru korespondují s abstraktním ksichtem na obalu, takže stejně nemáte šanci poznat kdo je kdo. Originalita sice zvítězila, ale… Každopádně to je asi jen otázka vkusu. Jinak tenhle pekelný matroš jednoznačně doporučuji. Pro mě je „No Mercy“ příjemným překvapením…!

UNDERSIDE – Dumping To Boot Record

Do naší „miniredakce“ dorazilo CD od pražské nadějné kapely UNDERSIDE a hned po přečtení názvů skladeb mi bylo zřejmé k jakýmže stylovým řekám se borci řítí. Základem je (samozřejmě) HC…a dalo by se říci…nic víc. UNDERSIDE jsou typičtí HC pionýři a z jejich hudby je cítit naprosté okouzlení tímto stylem, image a všemu, co k tomuto (téměř výhradně americkému) soustu patří. A právě k němu patří i obdiv k „velkým“ a v tomto ohledu zatím UNDERSIDE dosti pokulhávají. Z „Dumping To Boot Record“ je na jedné straně slyšet naprostá sehranost, ovšem minimální originalita. Klukům se dle mého soudu asi nejvíce zalíbili SICK OF IT ALL, protože ty sekané rify, potažmo Majkův zpěv je zauzlován inspirací až běda. Totéž se dá říci i o kriticko-společenských textech. Prostě první lekce hard coru. Jednotlivé skladby mají parádní drajv, ovšem po několika minutách jako kdybych poslouchal někoho jiného, než jsou UNDERSIDE. Jakousi menší výjimkou je skladba „Social Life“, která ne že by až tak vybočovala ze zajetých kolejí, ale obsahuje až skoro jazzovou pasáž, přičemž závěr graduje za podpory foukací harmoniky. To je asi tak nejosobitější zlomek Nechtěl bych klukům nijak křivdit, ale takové jsou mé pocity z jejich hudby. Živá prezentace muže být asi jiná káva, ovšem z CD zní to co zní. To znamená typický HC vzor rok 1992. Proto by bylo jistě škoda, aby se tak šikovní muzikanti, jako UNDERSIDE drželi až tak svého kopyta. Zanechám však úvah a přejdu ke klasickým informačním povinnostem. CD obsahuje sedm HC paleb, plus poslední dvě jsou remastrované kousky z předchozího dema, které dle všeho nazpíval předchozí vokalista Ivan Kopecký. Nahrávání probíhalo ve studiu Hostivař, což je celkem standardní záruka úspěchu. A jak že tohle CD naleznete mezi ostatními? Jednoduše! Je totiž celé žluté (když samozřejmě pominu ústřední motiv). Na body tedy UNDERSIDE vítězí, na originalitu prohrávají. HC maniakům se však bude „Dumping To Boot Record“ určitě líbit.

MASTER - The Spirit Of The West

Když před nedávnem Paul Speckmann nahradil v KRABATHORU Bruna, bylo to do jisté míry překvapení. To však ještě nikdo nemohl tušit, že i z legendárního pojmu MASTER se vyklube česko-americká spolupráce.Paul si do kapely (kterou pořádně tvořil snad jenom on sám ) přizval dva "žraloky" a tím svůj ansábl posunul docela zajímavým směrem. Vzájemná spolupráce totiž uplácala album "The Spirit Of The West", které je načichlé opravdu pozoruhodnou atmosférou. Žádné mrtvoly, války, nepokoje.. Tohle všechno Paul zavřel někam do velké skříně a spolkl klíč. Místo toho se vyprávíme do časů westernů, kovbojů a kaktusů. Proto si třeba "old school deathers" můžou zatrsat při skladbách jako "Pistols, Whiskey And Coyotes", nebo "Long Knives". Když jsem v předchozí větě použil spojení "staří smrťáci", tak jistě tušíte, že ani vliv "žraloků" v posunu MASTER není nikterak výrazný. Ono to ale platí tak asi na půl. Starého psa novým kouskům asi naučit nelze. To znamená, že si Paul vždycky pohrne ten svůj válec, na který jsou všichni zvyklí. Přesto ale deska nezní až tak konzervativně, jak by si někdo mohl myslet. Tak třeba skladby "Envy" a "Sign Up" jsou punk/trashovky jako řemen a právě v těchto kouscích si žraločí duo lebedí asi nejvíce. V některých chvílích je to opravdu příjemná kanonáda. Škoda jen, že některé skladby ve stylu BLACK SABBATH a MOTORHEAD už tak svěží nejsou a strhávají celé dílko zas o nějakou tu desetiletku zpět. A můj otec má z toho radost . Jo, stále ještě existují ti, kteří nechtějí vidět dopředu, ale libují si v minulosti. MASTER současnosti je v tomto ohledu nádherně rozpolcený... Ale ta rozpolcenost se počítá. Tohle album se bude určitě líbit všem klasickým death metalistům, ale má šanci oslovit i další spektrum lidí, kteří si libují v přímočarosti a síle. A ještě jedna věcička, na kterou bych nerad zapomněl. Rozhodně si nenechte ujít poslední skladbu "Ring Of Fire". Je totiž podpořena "trumpetovým" nákladem... A pak, že Paula nebaví zkoušet nové věci. Mám takový pocit, že pomalu začíná pronikat do českých tradic a folklóru... "The Spirit Of The West" je velmi standardní a vyrovnané album. Lidé, pro které je určeno, ti si ho najdou. Otázkou je, kolik těchto posluchačů ještě je. Přiznávám se i já, že desku jsem si velice rád poslechl, ale finančně bych ji určitě nepodpořil. Nicméně... vy se o to můžete pokusit... Jó, a ta image je ještě jednou připomínám v pravdě ukázková. Paul by mohl ihned nastoupit na konkurz, jako herec nějakého westernu! (nebo na nové díly Krkonošských pohádek - pozn. Gory). (ROZHOVOR SE SPECKMANNEM)

NAPALMED - Misch Masch Miksasch

Pán hluku, Radek Kopel nás pravidelně zásobuje nákladem svých "nahrávek". Už v několika starších recenzích jsem Radka chválil za jeho geniální přístup a zapálenost. Je skvělé, že se nezabývá jen výrobou řinčivého marastu, ale také podporuje ne až tak stylově spřízněné soubory...a že už se této záslužné činnosti věnuje pěkně dlouho! Ale pojďme k samotnému aktuálnímu dílku. Nádherný je samotný název céda..a ono vůbec i samotné tracky jsou nazvány jakýmisi slovními hříčkami. Tak třeba "Roomfullscapes", nebo "Hey Saroy, show me your guts!" někdy se při té zvukové smršti snažím vcítit do hlav a myslí samotných tvůrců a říkám si: "na co asi přitom myslí?. Co si vlastně představují? Představují si podobné věci jako já?" Myslím, že to největší kouzlo tohoto "rambajsu" je v opravdové fantazii a já mám právě pocit, že si stejně každý musí představovat něco jiného...nepopsatelného...děsivého! Přesně podobně je na tom tenhle komplet. Pokud měl Radek období, kdy produkoval vcelku líbezné zvuky, tak tímhle diskem se vrátil někam zpět ke kořenům (výjimku tvoří první kus "Slatemic sounds", připomínající mastění šroubovákem o radiátor). Tohle je totiž šrotiště 22. století! Tedy samozřejmě v případě, jestli se toho naše modrá planeta dožije. Samotný jí to totiž snad raději ani nepřeji. A po poslechu tohoto armagedonu už vůbec ne. NAPALMED to je prostě zvuková malba a palba v jednom. Radek si naší redakci postupem doby docela slušně vychoval a tak všechny ty zvuky pobíráme docela s přehledem. To, co mi tedy považujeme za "normální noise", tak z toho by civilní obyvatelstvo asi zešílelo. Takže OK...Jen jednu menší výtku k tomuhle nadšenectví, nebo lépe řečeno k tomuto CD. Na můj vkus jsou některé tracky až moc dlouhé. Dvanáct minut to je fakt moc. Vím, že improvizace je improvizace, ale jestli z toho mám něco mít, tak se musím alespoň malinko soustředit.. Žel poslouchat ty dlouhé brutal fáze lze snad opravdu jen jednou... Ale i tak Radek zkouší všechno možné, tak mu to budeme přát!

DARK GAMBALLE - promo k připravovanému albu „Superstar“

Nedočkavost! Natěšenost! Zvědavost! Jak pak asi bude pokračovat cesta geniálních DARK GAMBALLE? Vysoká laťka skvostného díla „Merizo Nanen“, čeká na svého pokračovatele! Pro nedočkavce tu mám ochutnávku před hlavním chodem. Promo, které mám od „10“ k dispozici, čítá čtyři skladby, přičemž dvě z nich jsou už vcelku známé. Pecka nazvaná „Oni“ bude jistě patřit ke stěžejním trackům desky. Má doslova mega-hitové ambice a jen připomenu, že originální konečná verze je ještě šťavnatější, než ta, kterou jste si mohli stáhnout ze stránek vydavatelství RedBlack. Následující dvě skladby pokračují v nastoleném trendu větší písničkovosti a hitovosti. Tenhle fakt asi někteří příliš „ortodox“ budou těžko skousávat. Každopádně tvář DARK GAMBALLE zůstává i nadále zachována. Zvuk kytar je naprosto nepřekonatelný. Lyrika se přirozenou cestou vytvarovala ryze do Češtiny (i když na samotné desce by se prý nějaká Gamballština měla ještě objevit). Když jsem v předchozích řádcích psal něco o větší hitovosti, tak vězte, že i nadále „Darci“ neztrácejí nic ze své pochmurnosti, zadumanosti až depresivnosti. Jdou na to ale z trošku jiné strany. Pokud vás tedy zaujala hitovka „Můry“ z „Merizo Nanen“, máte se skutečně (spolu semnou) nač těšit. Závěr proma se nese v duchu PRAŽSKÉHO VÝBĚRU a jejich „Zubaté“, kterou kapela nahrála již dříve jako promo song pro Zubatou Vodku. I tenhle cover by se měl na „Superstar“ objevit, coby bonus… A pokud jste příznivci CD-ROMU, čeká na vás další překvapení… Více neprozradím! Novinkové album DARK GAMBALLE vychází šestého září!!!

REACTION ECSTASY TRANCE - The Dark At The End Of The Tunnel (Crystal prod.)

R.E.T. jsou pro mě už naprosto legendární kapelou. Stále to recenzenti opakují dokola, ale ve spojitosti s tímto souborem to asi nelze jinak. Kapela patřila vlastně do té úplně první české doom metalové vlny a především jejich album „In Memories“ je naprostý skvost, který tak trochu (alespoň já mám ten pocit) zapadl v zapomnění. Takovéto dílko se dá stvořit snad jen jednou za život! A tady je možná ten kámen úrazu. Už minulé album „In Love With Blood“ nikterak nezazářilo, byť rozhodně není špatné. Osobně jsem ale čekal víc. Ono to snad ani jinak brát nešlo. Novinka „The Dark At The End Of The Tunnel“ však kapelu přece jen zastihuje ve větší skladatelské formě. Tak trochu evokuje úplně první miniCD „Depression“ (hned v úvodu vás o tom přesvědčí skladba „Dead Enough“). Těžké doom metalové pochody se pomalu snoubí s klasickými heavy metalovými postupy, žádná naděje, žádná šance. Pokud jsme byli u R.E.T. v dřívějších dobách zvyklí na dlouhé hudební kompozice, tak současnost je trošku odlišná. Instrumentální kotrmelce borci předvádějí např. v instrumentální „Ghost Of Misery“. Klasické skladby mají však tvář spíše „normálních“ (povedených) doom metalových písní. K jedné takové patří ženským vokálem podpořená, „Church Of Stone“. Hudba jakoby trošku ustoupila do pozadí a z mlhy vystoupil osobitý recitát. Stěžejní hitovkou (alespoň se domnívám) alba je závěrečná „Eternal Enemy“, kterou můžete rovněž shlédnout v celku kvalitní klipové podobě. Samotná skladba je zřejmě tou nejtvrdší na albu a právě v ní se promítá asi ten největší zápor, který jakoby se nesl celou kolekcí…Zvuk. Zvuková stránka desky je pro mě asi tím největším mínusem. Některé hudební nápady díky tomuto neduhu nejsou tak průrazné a pocit gradace jednotlivým motivů se dostavuje tak možná z padesáti procent. Je zajímavé, že když si pustím již zmíněné mega CD „In Memories“, tak se mi zdá jako když se R.E.T. tak trošku zastavili v čase. Kolega Laďa Oliva to přímo nazval stagnací… No, nechtěl jsem to psát přímo takhle otevřeně, protože i přes tu „stagnaci“ mají třinečtí stále co nabídnout. Jen by to chtělo trošku nadýchanější „sound“ polštář. Když tedy kritizuji, tak si ještě rýpnu do samotného bookletu. Chápu sice koncepční myšlenku, ale přesto není nad přehlednost. Takhle člověk musí luštit sestavu, hledání informací o hostující zpěvačce… to byla taky cesta ke Xapatanu…. Zkrátka „The Dark At The End Of The Tunnel“ je vcelku zdařilým dílkem, ovšem chybí mu silnější jiskra, švih… Prostě gradace! Z dnešního pohledu průměr…

SALAMANDRA – Great Moravian Elegies (Leviathan prod.)

SALAMANDRA, třetí album a nastávají problémy. Nemoc speed metalových kapel, které hledají uličky ze začarovaného kruhu. „Great Moravian Elegies“ je bezesporu nejlepší deska SALAMANDRY, ovšem nemůžu zato, že mě předešlá „Skarremar“ baví mnohem víc a jinak už to asi nebude. Kapela totiž začíná trpět komplexem svých západních slavnějších kolegů. Stále stejný vzorec… Kvalitní hudba, precizní instrumentální výkony, skvělé melodie, jenže… Jenže stále dokola. Nerozeznáte už ani jaká vám hraje deska, prostě nuda. A řeknu vám, nová SALAMANDRA jako celek už nudou trošku zavání. Nehledě nato, že album nese víc jak šedesáti minutovou výseč a to už chce opravdu hodně trpělivosti. Ani promáklé kompozice RHAPSODY už nefungují tak jako v samotných počátcích. Ale abych jen zbytečně nekritizoval… Tohle všechno je hold úděl stylu a cesty, kterou se hudebníci vydali. Oni tohle všechno cítí asi trošku jinak, a tak jim jejich cíl nebořme. Totéž se týká věrných příznivců speed metalu, kteří si pravidelně své miláčky kupují. Z nové SALAMANDRY budou určitě šílet, protože tahle partička je v tomto stylu u nás absolutní TOP no.1! A stejně jako mocní RHAPSODY, tak i náš zástupce si schovává ty největší esa hned na samotný úvod alba. Při úvodní „Forefather´s Realm“ se bude točit kdejaká moravská džíska. A proč moravská? Celý komplet je věnován moravským předkům, moravské kultuře a v neposlední řadě krásně přírodě, ve které borci z kapely vyrůstali a samozřejmě stále žijí. Alespoň z tohoto pohledu můžeme kapele na sto procent věřit. Teď by mohl následovat výčet dalších kladů a záporů, ovšem shrnu tenhle bonmot do jednoho celku. SALAMANDRA se svou produkcí notně přiblížila světovým speed metalovým veličinám. Opět bych zmínil „nešťastné“ RHAPSODY, jejichž vliv na tvorbě souboru je nepřeslechnutelný. Jedná se především o hřmotné sbory a orchestrální melodie. Někdy mám až skoro pocit, že žáci začínají přerůstat své učitele… SALAMANDRA, to je vskutku reprezentativní vzorek naší metalové scény. Nic na tom nemění ani fakt, že konkrétně já mám radši spíše trošku progresivnější věci. Proto jsem tuhle recenzi pojal tak trochu rozporuplně. Protože až budete číst recenze další, hned poznáte zda ten dotyčný recenzent je kovaný metalista, a nebo je odpůrcem tohoto vývoje… Nicméně další deska téhle bandy bude určitě kvalitnější, jenže…Pějme píseň dokola…

MORGAIN – Abandoned In The Forest Of Weariness (The Call Of Fairie) (MetalAge rec.)

Letošní léto je přílivem alb od metalových stálic. Alespoň tedy, co se týče undergroundových vod. Mezi řádné představitele temného doom metalu patří už nějaký ten pátek šamorinská perla MORGAIN. Myslím, že představováním téhle kapely by bylo nošením dříví do lesa. Ať už je váš názor na hudbu této formace jakýkoli, jedno je jasné. MORGAIN si s žádnou jinou formací nemůžete splést. Richardův nezaměnitelný vokál je už notnou dobu jasným poznávacím znakem a totéž se dá říci o naprogramovaném bicím automatu. Prostě pokud jste si zvykli, pak uznáte, že to sem všechno sedí. Nová dekáda MORGAIN se dle mého soudu začala psát v momentě prvního zásahu harmoniky, nebo také akordeonu. Kapela našla další cestu kudy dál jít a dovolil bych si tvrdit, že právě novinkové album je zatím nejlepším počinem již zmíněné nové tváře MORGAIN. Sedmičlenná sestava natočila mnohem pestřejší materiál, než byl na minulém albu „Rhymes From The Forest Of Weariness“, které sice nebylo úplně špatné, ale s odstupem času se mi tak trochu slilo dohromady. Spolek okolo Richarda Zajece sázel vždy na „písničkovost“, a tak kvalita celku je tedy spíše odvislá od síly tvůrčího období. Nebál bych se tvrdit, že i v tomto bodě nabízí CD jakýsi dílčí posun. MORGAIN vždy čerpali ze smutku a bolesti, který však většinou vycházela z vnitřních pocitů. Richard ale tohle všechno (coby textař) posunul mnohem dál, a tak na řadu přichází kritika politické moci, lidské chamtivosti, sobectví atd. Jasným důkazem mých tvrzení může být hned úvodní skladba „…And Reality Hurts“, případně všeříkající „World Is Buried“. Pokud jsem tedy byl předchozím počinem tak trochu zklamán, tohle album mě opět vrátilo (ve vztahu k MORGAIN) do starých kolejí. Kapela má opět co nabídnout. Osobně mám nejraději pomalejší songy, za vokální podpory Slávky Tomayové. MORGAIN jsou prostě klasika a pokud jste někdy přičichli ke kouzlu jejich hudby, tahle fošna vás nemůže zklamat…

OBSCURE – Antichristian Crusade

Na letošní Castle Party v Polsku jsem potkal člena tohoto death metalového souboru, který mi věnoval tenhle promáček s žádostí o recenzi. Podobných „pokusných“ nahrávek mám doma mraky, ale proč nepodpořit další z tisíců začínajících kapel. Trvalo docela dlouho dobu, než jsem tenhle disk vrazil do přehrávače. O to větší poté bylo překvapení. OBSCURE produkují melodický a na druhou stranu hodně řízný death metal, připomínající švédské slavné bandy.Tu a tam vylétne nějaký ten black metalový záchvěv. Promo obsahuje dvě skladby. První se jmenuje „Beyond The Light…Of Christ“ a hned první slovo, které mě napadlo se jmenuje promyšlenost! Skladba je totiž jako zimní vánice…rychlá, agresivní, zběsilá. Pak ale následují volnější pasáže, které jsou protkané libozvučnými kytarovými melodiemi, přičemž máte stále potřebu být zvědaví, co že nám to přinese další pasáž. Druhý track se nazývá „Fire Over Vatican“ a dá se říci, že pokračuje ve stejném duchu jako předchozí skladba. Jen je o něco komplikovanější. Ono vůbec obě dvě skladby mají jakousi zvláštní strukturu. Jako kdyby pánové tak trochu čerpali z klasiky. Lyrika. Jak už samotné názvy skladeb napovídají, trnem v oku Poláků je katolická církev (ani se tomu nedivím) a stejně nenávistně působící je i samotný vokál. Pochvalu zaslouží opravdu velmi schopné instrumentální výkony všech protagonistů. V Polsku může být hold tisíc nenápadných kapel, ale když to zpustí, o žádné nelze říct, že je to srágora. OBSCURE nabídli dvě kvalitní skladby a doufám, že budu mít možnost si někdy vyposlechnout kompletní album. Na závěr připomínám, že samotný leader kapely je vskutku sympatická postavička…držím palce, nechť se daří! Velká pochvala směřuje do Polska… (pokud navštívíte fotogalerii z Castle Party, najdete tam i příslušné foto).

PITBULL DIESEL - Stereo Rodeo

Hard core fanoušci mě asi budou kamenovat, ale s kapelou PITBULL DIESEL se setkávám díky téhle nahrávce úplně poprvé. Samotní členové popsali svojí produkci docela interesantním způsobem. „jde o eurotrash, což je mix NY-macho-hard coru, Bay Area trashe a ponuré brněnské melodiky“. Tak co říkáte téhle kombinaci? Zní zajímavě, ale rozhodující přece jen je to, co se line ze samotných drážek CD. Bez všech možných charakteristik (alespoň tedy já) slyším klasický hard core, šmrncnutý „krnovským“ zvukem kytar. Předně bych zmínil skladbu „kolsha r.i.p.“. To je KORN jak vyšitý!:). A ať poslouchám, jak poslouchám, stále nic moc originálního neslyším. Stále ti KORN a možná také trochu novodobější tvorba ENTOMBED by se tu našla. To se týká především vokálního projevu zpěváka Bengizze, který by se klidně mohl předvést na další novince již výše zmíněných Švédů. Když tedy pominu silné ovlivnění velikány, nezní „Stereo rodeo“ až tak špatně, žel mi tu chybí větší autentičnost. To se však nedá tvrdit o celkovém image CD a stejně tak o trefných názvech skladeb (např. „blood 4 blood“). Pro úplnost ještě dodávám, že zde najdete celkem sedm kousků, přičemž celková stopáž nepřesahuje třicet minut. Lamentovat tedy nad originalitou můžu, nikoliv však nad nějakou nudou. Borci hrát umějí, jen by to chtělo trošku se odprostit od svých vzorů. Nakolik jejich zdroje zůstanou nedostižné, to ví snad jen GOD samotný…Jinak vůbec nepochybuji o tom, že PITBULL DIESEL jsou dobří „naživo“. Podobné kapely vždycky sázely na koncertní prezentaci. „Pitbulům“ a všem ostatním hard core psům přeji vše NEJ! Pokud vás baví hard core v podobném ražení, které jsem popsal, tenhle brněnský sekec rozhodně podpořte…

KORUPCE - Bránit se je povinnost (CD-R)

V naší zemičce velice populární slovo KORUPCE, tak trochu charakterizující všechen ten bordel, který se u nás děje. Chlácholit se řečmi, že ve všech státech je to stejné, nemá význam. To co se v poslední době děje v téhle díře je neuvěřitelné. Všude samá KORUPCE…a teď ještě tohle CD pražské HC kapely. Pěkně se nám to s tím hard corem rozjíždí, že? Kapelu tvoří tři chlapíci, čímž je tedy zřejmé že nástrojové obsazení patří k té nejryzejší klasice (kytara-basa-bicí). Rovněž samotná produkce KORUPCE (krásné slovní spojení ) stojí na tradičních HC-trash základech. Toho trashe tam ale občas slyším trochu víc. Borci však nijak nevybočují ze zavedených kolejí a to je možná škoda. Některé hudební postupy jsou dosti průhledné a navíc zvuková kvalita nosiče není zdaleka přesvědčivá. Kytarové ostří neřeže ani nebodá, ale spíše jen tak škádlí. Proto celá nahrávka působí jako vojenské tažení beze zbraní. Nic naplat. Každý jednou začíná, byť tenhle matroš je už druhou vlaštovkou (tu první najdete rovněž na tomto CD, coby bonus). Aby HC tradici bylo učiněno zadost, tak ještě podotýkám, že tradiční je i náplň textů (jak jinak). Sociální problematika je zkrátka nevyčerpatelná a možná že by nebylo na škodu, kdyby kapela KORUPCE a jí podobní podnikli koncertní šňůru po jednotlivých resortech národního hospodářství. Vrcholem by bylo noční vystoupení v poslanecké sněmovně. Zkrátka KORUPCE je ryzí HC-trash se všemi tradicemi, plusy i mínusy (těch je žel přece jen poněkud víc). Chtělo by to se trošku osvobodit od zavedených postupů a pokusit se trošku experimentovat (předně se zvukem). Tato poznámka jest ale spíše osobního vkusu…

DARK GAMBALLE - Superstar (Redblack)

V hlavě mi ještě ani nedozněly tóny skvostného mega-díla „Merizo Nanen“ a už mám tu čest, ujíždět na novince „Superstar“, dalším čipem na cestě k dokonalosti. Už asi nemá cenu opakovat stále dokola, jakou že cestou se vyškovští vydali. Death metalová minulost je sice krásná vzpomínka, ovšem dnes je tohle nadpozemské komando úplně jinde. A to je dobře! Samotné promo, které jsem měl od „10da“ k dispozici, dávalo znamení, že kapela nehodlá stepovat na místě, třebaže si chce ponechat svůj, naprosto svojský xicht. A jak to dopadlo? Je novinka ještě dokonalejší, než „Merizo Nanen“? V některých ohledech určitě ano. Především zvuk je opravdu křišťálový a nebál bych se tvrdit, že podobnou průzračnou kulisu byste v našich zeměpisných šířkách hledali stěží. Totéž se dá tvrdit o jednotlivých aranžích všech skladeb, které v sobě skýtají opravdu mnohá překvapení a vlastně každý kousek může tohle CD reprezentovat. Navenek nejde o žádné hitovky, ale po několika ochutnávkách zjistíte, jak se vám zdroj veškeré energie zarývá pod nehty. „Zmetky Boží“ byly v tomhle ohledu samozřejmě ještě mnohem dál, a tím je tedy zřejmé, že „Superstar“ by mohlo přilákat ještě další fanoušky odlišných hudebních stylů. Právě novinka spojila dohromady nebetyčný stylový chuchvalec, který je neidentifikovatelný. Album začíná spíše HC otvírákem „In-Flagranty“ v jehož úvodu zaslechneme řeč malého dítka a hned se mi v tento moment objevil ve sluchovodech jakýsi soundtrack k PRAŽSKÉMU VÝBĚRU. Vždyť přece úplně stejně začíná jejich hitovka „Hrabě X“! Ano, tohle je „Výběr“ 21.století, který spadl z jahody na znak. Následující skladba „Oni“ představuje „Darky“ v úplně jiném světle. Stěžejním „tahem na branku“ jsou dívčí snadno zapamatovatelné refrény. Pak však následují mnohem tvrdší záležitosti. Především „Pod vodou“ připomíná nálet Vetřelců na naší planetu. Prvním vrcholem alba je textově surrealistická, „Na slupkách od banánů“, která svou gotickou atmosférou mrazí, aby pozvolna roztáhla křídla opět do typicky „gamballských“ vod. Tak trošku mi svou atmosférou připomíná hitovku „Můry“ z předešlého alba. Gradace však pokračuje. „Baletky v hlavě“ „breakují“ ve stylu DEPECHE MODE (hlavně v začátku). Za povšimnutí stojí jistě fakt, že do jinotajné lyriky se pomalu dostávají prvky reality. Již žádné náznaky. To je příklad titulní skladby, ve které kapela reaguje na cirkus okolo „novácké“ mozkem vymývající soutěže. Někoho překvapí i „arabsko-gamballská“, „Strýček Sam“. Najdete ji ve dvou verzích, přičemž druhá dává jasně najevo, co si naše šestice (+hosté NAŠE VĚC) myslí o vztahu „Bush-Irák-terorismus“. Jedeme dál. Slušelo by se zastavit u Jirkova vokálního projevu, pozvolna nabírající netušený rozměr. Chvílemi si tedy kladete otázky, jak může v několika momentech naprosto změnit barvu hlasu? Paráda! Největším šokem byla pro mě (a asi nejen pro mě) podzimní atmo-popovka „Prší“. Kdyby vám tuhle skladbu někdo pustil samotnou, budete si myslet, že za mikrofonem stojí Bohouš Josef a to celé je BURMA JONES . DARK GAMBALLE však tohle všechno postavili na hlavu. Electro-metalo-gotická „Krystaly“, to je parádní kousek a opět se ukazuje naprostá textová vitalita a svěžest. Některá slovní spojení jsou opravdu za hranicí lidského žití. Brutální je konec alba. Ze skladby „Démon“ mám strach snad při každém nočním poslechu (perfektní je pasáž s foukací harmonikou a rovněž závěrečná jazz gig nemá chybu), především slova „…cestou z ven z reality“…to je něco! Jinak tahle píseň je dle mého soudu opět inspirovaná tolik milovaným PRAŽSKÝM VÝBĚREM. Vrcholem je samozřejmě předělávka „Zubatá“ (předchází jí jakési německé žertovné intro, o kterém vůbec nemám páru, co vyjadřuje…) Pro fajnšmekry je ještě připraven CD.ROM bonus (velmi bohaté menu!...víc ale neprozradím). Hodnocení? DARK GAMBALLE jsou opět na vrcholu a opět všechny předjeli. Vůbec nedokážu posoudit zda jsou „Zmetky“ překonané, protože kapela vytvořila náladově malinko odlišné album, přičemž jedno mají společné. Musíte se neustele prodírat tou neprostupnou cestou chaosu. Ten pomyslný klíč k odemknutí musí mít každý člověk v sobě. Pak tohle všechno pochopíte! No, není to krásné?

Band contact: www.redblack.cz

MAGMA HOTEL - Deja Vu (CD 2004)

Tentokrát se mi dostalo té cti, představit vám CD kapely ze Štětí která si říká MAGMA HOTEL. Pokud bych měl nějak stručně vyjádřit, co na materiálu pojmenovaném "deja vu" najdete, nabízí se to, co mi poslala manažerka Martina, a sice že kapela hraje nu-metal s prvky hardcoru. Pod tim si lze ale představit leccos, každej si to může zařadit kam chce, na škatulku to "nejezdí". Jak už jste u mě zvyklí, vezmu to všechno popořadě... Když jsem rozbalil obálku, vykoukl na mě parádní digipack obal (víte, jsem na digipacky trochu ujetej :-)) s povedenou čb fotkou hotelu Magma. (To asi nebude ze Štětí, že ne :-)). Tak obal otevřu a vidím CD s designem přišroubovaného repráku (nebo co to je), na obálce jen pár základních informací: sestavu, kontakt, děkovačku a loga pár sponzorů (to je paráda, když firmy sponzorují HC/metal kapelu). No ale hlavně upozornění: "Hrajte hlasitěji než hlasitě". Vkládám tedy CD do discmana a dávám volume doprava... První skladbu jsem automaticky pochopil jako intro, kdy mužský hlas schválně zahuhlaným hlasem cosi odříká za doprovodu nějaký klavír-bicí smyčky, skončí slovy "Let's Go". Pak jen ženský computerový hlas jak z Red Alertu oznámí, že program byl dokončen a můžeme vstoupit, až budem připraveni. Na to se mě ale nigdo neptá a hned následují první tóny songu "Pillsman". Parádní otvírák, to se musí uznat. Hlava se vám začne pohupovat uplně sama od sebe.. Obtěžkané kytarové riffy, houpavý rytmus, použití sekvenceru nebo co to je za elektro efekt, odříkaný text střídá energický řev zpěváka FunToma de la Rocko channela :-), u kusu textu zas využije efektu jak z nějakýho amplionu. Po hutným úseku přichází vždycky zvolnění a zase naopak, paráda. Po čtyřech a půl minutě si skoro řikám: "eště!". Druhá titulní "Deja Vu" začíná vybrnkáváním na kytaru nějakýho orientálního motivu. K tomu se zase postupně přidávají jiný nástroje a scratche a efekty, který tu sednou jak prdel na hrnec. Pecka jak vyšitá. Třetí "Shit from Baghdad" začíná arabským zpěvem jak z minaretu, přechází to do vybrnkávání zase trochu orientálního motivu s arabskými hlasy v pozadí jak odněkud z tržiště nebo tak něco. Ten hlas už ale řiká něco v angličtině. Jinak MAGMA HOTEL pokračují nastaveným směrem. Následuje "Babylon Citrus" s na můj vkus hodně sladkej začátek s kvákavejma kytárkama a líbivými efekty v pozadí. To se ale v průběhu mění a stavbou skladby je vše při starým. Tyhle sladký chvíle se prostřídaj s energií napumpovanejma skákavejma úsekama s využitím zase jinýho tentokrát bzučivýho efektu. Takhle bych mohl pokračovat i u následujících třech "M.B. Forever", "Too" a "Don't Trust the Enemy". Tim ale nechci v žádným případě, že to je nůďo. Naopak. Každá písnička má v sobě něco jiného a rozhodně stojí za to. Když jsem to poslouchal poprvý, tak to bylo cestou do Prahy na kalbu a kluci mě dostali tak, že jsem v autobuse byl za debila. Nejen, že jsem se celou cestu určitě houpal jak trotl, ale ještě jsem se tam tlemil. Totiž při poslechu posledních pár sekund "M.B.Forever" jsem se musel smát, borci tam zapracovali a dvakrát po svým (obtěžkanej riff jako prase) zahráli hlavní melodii ze seriálu CI5 Professionals. By Bodie a Doyle čumeli :-). Bomba. Poslední regulérní písnička je "S.M.", ta je narozdíl od ostatního materiálu, kterej je anglicky (dobrá angličtina), jediná zpívaná v mateřštině. A text působí stejně energicky a nasraně, jako celej materiál  MAGMA HOTEL. Nebudu psát, o čem to je, ale rozhodně to není o tom, jak jezdit na skateu a balit na to holky, jak to zkouší jiné kapely... U kapel podobnýho ražení se trochu tý češtiny bojím, protože mi přijde, že někdy působí dost uměle, neupřímně a sem tam i k smíchu. To tady rozhodně nehrozí. Já to klukům rozhodně baštím na plný čáře a jen se fakt hodně těšim, až je uvidim někde na koncertě, protože při tomhle se musí pařit jako víno. Jen je potřeba dát si bacha, abyste si neumlátili hlavu :-). Řikal jsem poslední regulérní písnička? Jo, to bylo proto, protože na CD je ještě jedna zvuková stopa, pojmenovaná "H8 for U Bitch", což je spíš jen takový outro, který mi tu ale přijde trochu zbytečný. Pro mě osobně CD končí 9. stopou a pak to stopuju. Ještě bych asi měl říct něco ohledně zvuku. Vzhledem k tomu, že se nahrávalo v Hostivaři, čekejte parádní čistej zvuk, každý nástroj dostává dost prostoru a i skloubení efektů je zvládnuto na jedničku. To by bylo. Sečteno a podtrženo, super. Asi se vám to bude jevit třeba jako neobjektivní nebo tak něco. Ale tohle CD mě asi zrovna zastihlo v takový náladě, že jsem z něho unešnej. Nebo spíš kecám a to CD je fakt tak dobrý. To si musíte asi přeložit sami. Každýmu, co má rád a MAGMA HOTEL si svoje fanoušky rozhodně najde (ode dneška jsem jeden z nich). Zvlášť v dnešní době, kdy je tahle muzika celkem v kurzu. Dovedu si představit, že taková "M.B Forever" nebo "Babylon Citrus" by mohla směle bodovat i v Esu. Jen jedné věci jsem se nedopátral a to jsou texty. Docela by mě zajímalo o čem tahle partička zpívá, protože na poslech tomu nerozumim na 100%. Nejsou k mání ani na webu, škoda, třeba budou...

kontakt: tel. Martina +420 736 751 846, www.magmahotel.net, bitches@magmahotel.net

EUTHANASIA – Requiem Songs For…/Crystal prod./

Na nové album havířovské EUTHANASIE, jsem čekal z velkou netrpělivostí. Předchozí album totiž nabídlo opravdu chutné kousky a přitom kapela nepřekvapila žádnou zásadní originalitou, nebo zlomovostí. EUTHANASIA vždy uměla své skladby nadýchat neskutečně poutavou atmosférou a ve stejném duchu pokračuje i na novince. Teď jen zodpovědět základní otázku: “je tohle všechno hodně, nebo málo?“ Pro milovníky klasického doom metalu nemůže být lepší desky! Najdou se ale určitě tací, kteří budou ohrnovat nos nad zbytečným postáváním na místě. Mé pocity stojí někde uprostřed. I tak ale lze konstatovat, že „Requiem Songs For“ přece jen minulé album, „Ceremony Of Innocents“, překonává. Jednotlivé skladby sice nejsou až tak hitové (viz.titulní mega-hitovka z předešlého CD), ale jsou mnohem propracovanější a techničtější. Líbezné melodické vyhrávky však nevymizely. Ba přímo naopak. Sestavu totiž ještě doplnil houslista Zdeněk Berger a dodal tak skladbám opravdu svěží vítr. Za zmínku stojí především mrazivá „White Lies“, připomínající tak trochu DISSOLVING OF PRODIGY ve svých začátcích. „Nejkomerčnější“ záležitostí je bezesporu česky zpívaná skladba, s názvem „Memento“. Určitě nepřestřelím, když uvedu, že tak trochu navazuje na starší pecku „Law For Burnt To Death“ , které také vévodily mohutné zpěvné vokály v rodném jazyce. Mezi povedené tracky patří rovněž následující „Sanity“ z celkem komplikovanou a „zadrhávanou“ melodikou. Trochu rozporuplné pocity mám ze závěru alba. „Unspoken“ je sice opět ukázkou smyslu pro melodii, ovšem zde poněkud vynucené. Hudba tak trochu ustoupila do pozadí a prostor opět dostaly mužské sbory, tentokráte však zní jako ne příliš povedený pokus o RHAPSODY. Naopak plusem je jakási celistvost alba. Žádná nuda ani prodleva se nekoná. Prostě žádné hluché místo, což u klasických doom metalových těles nebývá vždy zvykem. No a pokud jsme v minulosti tak trochu žehrali nad „nehudebními“ nedostatky, tak tentokráte nám pánové pěkně vyprášili kožich. Předně obal i booklet jsou skutečnou pastvou pro oči. To pravé však ale čeká na fanoušky CD ROMU. Klip ke skladbě „White Lies“ (podotýkám, že je vskutku velmi podařený a v našich končinách, dle mého soudu, téměř nemá konkurenci) by nebyl až takovým překvapením, ovšem obsah céda ještě navíc tvoří zhruba dvacetiminutový dokument o samotných členech kapely, což je prvek nadmíru originální. I tenhle bonus je vytvořen opravdu na úrovní. Žádné zbytečné plýtvání času. Celkově tedy klady alba jednoznačně zašlapávají zápory do prachu zapomnění. A jak tak celé album poslouchám, líbí se mi čím dál tím víc… Pokud tedy doom metal zemřel, tohle album je dostatečná soustava písní pro smuteční obřad…

www.crystalprod.cz