METAL MONDÓKA č. 661

Naše nepravidelná rubrika, tentokráte navazuje na koncert v kralupské Ponorce, který jsem měl po boku Jirky Holuba, možnost pořádat. No a protože jsem kapele RHODIAN poskytl dočasný azyl u mě doma, nemohla se návštěva těchto milých hostů obejít bez poslechovky. Poprvé se tak Metal Mondóky účastnila celá kapela, včele se s usměvavým sluníčkem Martinou a lídrem debaty, Oldou…

CLAWFINGER – „15 Minutes Of Fame“ (z alba Zeros And Heroes)
Olda: CLAWFINGER! Ale určitě, nějací noví! U téhle kapely je zajímavé, že když tady hráli poprvé, tak si vzali předkapelu RAMMSTEIN a dneska je to naopak. To bychom chtěli taky . Oni s touhle „elektrárnou“, teď zažívají druhý vrchol. Dříve to byl crossover, pak jim to trochu „spadlo“, ale teď zažívají comeback. Mám rád kapely, které umějí chytnout druhý dech!
Petr: Má to dost energie! Líbí se mi to!

IN FLAMES – „Pinball Map“ ( z alba Claymen)
Olda: Pěkný! Jsou tam melodické vyhrávky, sekaná hutnost, takže tahle kapela nespadla do žádného heavy-bigbítu, jako třeba GOREFEST, na poslední desce. Tohle vážně můžu.
Petr: Dobrá stará škola. Líbí se mi to. Bubeník je výborný, takže by mě docela zajímalo, co to je…
Takže…jsou to IN FLAMES…
Olda: Aha…dnes IN FLAMES znějí hodně moderně. Tohle bude asi starší věc…
Ano, přesně tak…

SENTENCED – „Kiling You, Killing Me“ - video (z alba Crimson)
Olda: Opět to vypadá na severskou kapelu. Klavír, podladěné kytary…no, víš která kapela takhle vyměkla? SENTENCED se to myslím jmenovalo. Hráli nejdřív hodně tvrdě a pak točili takovéhle klipy a je to měkčí…
Jsou to opravdu Finové SENTENCED…
Olda: Podobný vývoj jsem zaznamenal u tuzemských HYPNOTIC SCENERY. S nimi jsme hráli v Brně a když sis odmyslel chraplavej zpěv, tak z toho byla skoro zábavovka.
Martina: Nemám samozřejmě takový přehled, jako Olan, ale ten zpěv je úžasnej. To víš, jsem zpěvačka, a tak sleduju hlavně hlasy.
Olda: Ano, zpěvy jsou tam pěkný. Jediné, co mi tady chybí, je jakýsi moment překvapení, který já zbožňuju. Ale, proč ne…hezký to je.
Petr: Myslím, že to nemá daleko k HIM
Martina: Jasně! Je to jako HIM!
Marek: Souhlasím s Olasem, i když pro mě je to nuda.

MR. BUNGLE – „Ars Moriendi“ ( z alba California)
Olda: Tak tady o překvapení není nouze! To je „hustota“ jako prase! Poznal jsem Pattona, takže FANTOMAS? A nebo MR.BUNGLE?!
Ano, MR. BUNGLE…
Olda: Kamaráde, tohle je paráda! Říkáš, že tahle deska je ještě stravitelná? Živě to musí být hrozný nášup. To snad ani není možné! Kdyby ses někdy zeptal, proč bych nechtěl hrát v podobné kapele, tak jedině proto, že jsem asi už „starej“ a chci dělat stravitelnější muziku. Když si to ale takhle pustím a vím, že Patton má vedle sebe obrovské zázemí, určitě to prodá, tak jsem z toho úplně narvanej! On prostě musí neustále něco objevovat. Je vždy o tři roky napřed. Výborný!
Martina: Je to divný . Jak si to můžou pamatovat?
Petr: Zajímala by mě celá deska, protože se mi zdá, že v téhle skladbě snad prodali úplně všechno, co v sobě měli.
Marek: Můžu ti říct, že už jsem dlouho neslyšel takový stylový propletenec. Je to výborný! Chtěl bych to vidět „naživo“!

XANDRIA – „Ravenheart“ (ze stejnojmenného CD)
Olda: THERION? THE GATHERING? Je tu několik motivů,které ještě mají šanci mě překvapit. Jinak sestava je klasická. Kytary dělají sekané rify, klávesy plochy a všechno jede spolehlivě. Takhle mě to nepřekvapí, ale z hlediska hudební teorie se zde objevují nápady, které jsem třeba jinde nezaznamenal. Takže tohle má šanci mě oslovit, i když tam je klasické gothic-metalové obsazení. Ale nevím, co to je…
Německá kapelka, XANDRIA…
Martina: I mě se to líbí. Zpěvačka má moc hezký hlas.
Petr: Pro mě je to hudba do auta. Příjemná atmosféra…
Marek: Zpěvačka zpívá pěkně, nechybí atmosférický refrén, což v téhle muzice je důležité. Rovněž zvuk se mi zdá dobrý.

RAMMSTEIN – „Mein Teil“ (remix by Artur Baker)
Olda: To je nějaká Amerika. A nebo ne? Počkej, to je remix RAMMSTEIN! No, můžu ti říct, že ta skladba v originále je dobrá, ale tuhle verzi ti doma udělám za deset minut. Tady se totiž nic moc neděje. Je to sice moje gusto, ale doma bych to opravdu stejně kvalitně spíchnul za deset minut.
Přesně tak…
Petr: No, docela dobrý…hlavně ten rytmus. Remixy většinou některým skladbám „pomůžou“, ale tady to myslím tak není.
Martina: Mně se to nelíbí. Nuda…
Marek: Kdybych byl někde pod vlivem, tak mě to rozhýbe a budu se bavit. Jinak ne…

LIQUIDO – „Narcotic“ (z alba Liquido)
Petr: To je LIQUIDO…
Olda: Víš co je zajímavé? Že tohle je kapela, která na své nástroje „neumí hrát“ a přesto udělá písničky, které se dají hrát v rádiu… ale prošumí to tebou. Nezůstane to tam. Takovýchhle „konzerv“ je na prodej spoustu…
Martina: Proč? Já z toho cítím naopak pohodu! Začíná léto, pohodička…
Olda: …jako výplň do auta…tak jako si tam dáváš vůni atd. Tak tohle je taky taková vůně do auta.
Petr: Je to hudba do rádia…
Olda: Mně se od nich líbí jedna písnička, kde mají dětský sbor, ale nevím, jak se jmenuje. Tady k tomu je ještě ke všemu takovej slaboduchej klip…
Martina:…ale lidi jsou slaboduchý?!
Marek: Já si myslím, že je to taková skladba, která splňuje to, že je hratelná v rádiu a přitom je trošku tvrdá. Klasický konzument to ocení. Je tam sloka, která je v klidu, pak tvrdý refrén…ale víc to nemá.

THE FIELDS OF THE NEPHILIM – „One More Nightmare“ (z alba Fallen)
Olda: Co to ten Big Boss nemá všechno za projekty?:) Takhle přesně on zpívá! Fakt dobrý…
Martina: To je opravdu hodně dobrý! Slyšíte tu kytaru? Myslím tu vyhrávku?Slyšíš, proč něco podobného neuděláš?
Olda: Aleši, to je ono. Vždycky někde něco slyší a pak mi říká:“něco takového udělej“ .Nevím, co to je, ale je to moc zajímavé. Je to muzika, kde jsou šlapavý spodky, basa, bicí a kytara jede celou dobu jen „kilovky“…a tohle fakt ještě nikde nemáme, přitom to funguje. Tohle bych si chtěl poslechnout celé, ale nejsem si jistej, jestli by mě třeba někde ve čtyřicáté minutě nenudil zpěv. Jinak oni tady ten zpěv pěkně „smičkujou“ a vyhráli si s ním opravdu pěkně. Zajímavá kapela…
Petr: Dokonce tam mají jakousi jazzovou rytmiku, což je u této muziky docela nezvyklé.
Marek: Neskutečná atmosféra…
Martina: Tak už nám řekni, co to je?:)
Tak Martino, víš jak se ti na mé stěně líbil tamhle ten pán? Tak to je přesně ono! Comebackové album anglické legendy, která se jmenuje THE FIELDS OF THE NEPHILIM. Mám je skutečně moc rád…
Martina: Jé, ten hezkej . Yeaaa! Mně se to teda líbí moc .
Olda: Jasně. Výborně hrají a ještě dobře vypadají. Taková „hormonální“ kapela .
To jo, ale oni už jsou trošku starší, Martino .
Martina: To nevadí. Má ještě ty dlouhé vlasy?
Ano. Ještě ano...

NECROCOCK – Oligofrenní dívka ( z alba Praktiky pohřebních ústavů)
Olda: XIII.STOLETÍ? Nebo LOVE HISTORY?
Martina: To je ALVARÉZ PERÉZ v chlapském podání . Roztrhli by mě, kdyby mě slyšeli .
Olda: Počkej, to bude možná něco od Necrococka!
Ano, máš pravdu. Dokonce stejně je nazvaný i název nosiče…
Olda: Aha…co? „Praktiky pohřebních ústavů“ .
Marek: To je síla .
Olda: Mně se to líbí. Tohle je gotika s nadhledem. Ten člověk si z toho dělá takovou prdu.
Petr: Na mě to působí hodně kýčovitě..
Olda: Ale to je účel. On si dělá srandu z patosu, a to gotika v sobě má. I když teda říkáš, že ty ostatní skladby znějí jinak, protože jsou starší. Ten rukopis tam je ale poznat. Já mám rád úchylný lidi, na tom se nedá nic jako…
…zkazit ? .
Olda: Ne, ten člověk mi hraje do noty už tím, že je jinej.
Marek: Já jsem se pobavil už tím, že jsem si teď přečetl texty .
Martina: Já tomu radši neříkám nic. Nedokážu si představit, že bych zpívala něco podobného.

FRONT LINE ASSEMBLY – „The Blade“ (z CD Reclamation)
Olda: Yamaha a tvrdá basa dole…
Petr: To zní jako naše kytara . To je takovej osvědčenéj vzorec, tohle to „lepení“.
Olda: Teď čekám, že se to bude nějak vyvíjet. Chtělo by to nějakou sloku…no, dobrý! Tak tohle budou FRONT LINE ASSEMBLY! Znám sice daleko lepší věci, ale i tak je to dobrý.Je to z toho filmu? Je to možná dělané na zakázku. Každopádně je to jedna z kapel, která má v sobě nejnegativnější energii. Studená, chladná a o to tvrdší nová forma negativní energie. Taky je to kapela, která se umí vyvíjet. Třeba takové věci, jako remixy od MADONNY…totálně to překopali, najali si zpěvačku, no a na dalších albech se třeba zas vrátili ke kořenům. Je zvláštní, že takhle stará EBM kapela, dokáže čerpat neustále z nových a nových hudebních směrů.
Marek: Člověče, já bych asi po dvaceti minutách usnul. Ale jinak určitě kvalitní EBM. Jsou to mistři svého oboru.
Martina: Tebe by to uspávalo? Já bych právě řekla, že to má drive! Určitě hudba do auta!

HELMET – „Renovation“ ( z alba „Aftertaste“)
Petr: To je nějakej neopunk…
Olda: Má stejnou barvu hlasu, jako GREEN DAY…Amerika?
Ano, ale nejsou to žádní zelenáčí…
Olda: Skoro bych řekl, že to je nějaká nu-metalová kapela, ale oni to hrnou stále stejně.
Petr: PAPA ROACH?
Olda: To už je novější kapela…ale tohle vážně nevím…
HELMET…
Olda: Tak to znám pouze název. Tahle muzika tě určitě osloví živě. Je to spolehlivá věc. Oni to totiž mají „vydřené“ z těch klubů. To není kapela, kterou by producent vyhodil, že nevědí co hrát. Mají to v sobě. Pohoda.

JOE SATRIANI – „Devil´s Slide“ (z alba „Engines Of Creation“)
Olda: Už teď je mi jasný, že používají software… (žel název jsem z diktafonu nerozluštil, takže se Oldovi omlouvám pozn.aut.)…“špinavé zvuky“…jo, moment! On je to Joe Satriani!
Jasně! To jsi teda opravdu borec! Klobouk dolů…znáš tuhle desku?
Olda: Víš proč? Protože on mě zmátl tím, že tu kytaru hrál přes Volume pedál, ale ty prsty tam poznáš. To jsou jeho prsty. Takové nikdo jiný nemá…a vidíš, že i on překvapil takovouhle „modernou“! To, že si vyholí hlavu, to jsem předpokládal. Stejně by mu ty vlasy brzy vypadaly. Nová image, nová muzika a stále skvělé hráčské výkony.
Marek: Souhlasím s Olasem a oceňuji, že takový mistr dokáže jít s dobou a zkouší nové soundy.
Martina: Na mě je to moc technické. Nic moc mi to neříká. A není tam žádný zpěv .
Petr: Mě by docela zajímalo, jak tohle přijali jeho staří fandové. Aby se potom zase nevracel zpátky.
Máš pravdu. Na dalším albu se opravdu tak trošku do starých vod vrátil…
Martina: Mně vadí i ten zvláštní zvuk…
Olda: Ale to je právě ten originál! Často se stávalo, že někteří lidé ho chtěli napodobit a dopadli špatně. Bylo to absolutně nedotažené. Ti lidé si neuvědomili, že to nemůžeš zahrát jen aby to bylo nějak přesně, ale že to ještě musí mít tu „prdu“…
Martina: A ty bys to zahrál?
Olda: Ne, toto ne. To je vůbec jedna z nejtěžších věcí...Satriani a Vai. To je ale někdy problém i některých kapel, které si řeknou: „uděláme to co nejsložitější“.Ale ono nejde jen o to to zahrát. Je potřeba tomu dát nějaký náboj, a to už je hrozně těžký. A to je nemoc všech těchto kapel. Teď ještě navíc se oni dohodnou, že tam bude „break“, nebo že ten tam bude hrát támhleto a nakonec přijdeš na koncert, nerozumíš ničemu a je to otřes.
Petr: Protože třeba taky nepochopili, že je nutné dát prostor jinému nástroji.
Olda: Jako když se všichni dohodnou: „teď hrajeme složitě!“
Petr: Ale víš co se říká: „ že vždy žák se snaží předehnat svého učitele“, ale myslím si, že tady v tom případě to není možný, protože on je „nadčlověk“ v tomhle tom, co dělá.
Olda: Ale Vai k němu člověče na hodiny chodil a měl šanci posunout to trochu dál, ale oni už jsou skoro na hranici lidských možností.
Petr: Jsou to lidé z jiné planety…
Olda: Tohle kdybys chtěl posunout, co se týče hráčské techniky, tak bys do člověka musel implantovat nějaký čip…
Martina:
Olda: …no, ano. To už je na hranici lidských možností.
Martina: Ale to nevíš, třeba se ještě může narodit někdo lepší.
Olda: Jasně, zahraje to, ale technicky už to dál neposune. To už nejde zrychlit. Ten mozek už není schopen takhle rychle pracovat…
Martina: Všechno jde, když se chce, víš? .

V.T.MARVIN – „Policajt nebo rošťák“ ( z alba „Namaluj čerta na zeď“)
Olda: V punku dva hlasy, to je docela nečekané. U pukových kapel je právě průser na živo, že pokud mají takovéto dvojhlasy, tak jsou vždycky rozladěný. Ale tady u toho se lidé musí skvěle bavit…Jinak určitě to není ŠANOV…no, to asi neuhodnu…
Nikdo neví? Jsou to V.T.MARVIN, znáte?
Olda: Tak to neznám…
Martina: Velký Tvrdý Marvin, jo! To znám! Doma jsem dokonce měla plakát .
Olda: Jo? A měli dlouhé vlasy?
Marek: Spíš dlouhá číra!
Olda: Je tu však jedna paralela. Podívej se, že ti kluci hrají v podstatě tři akordy a víc nemusíš umět. Ale díky tomu, že ta punková generace nemusí trávit tolik času nad dřením u nástroje, tak jim zbývá čas na tu svou komunitu, případně politiku atd. Každá generace má určitý „balík“ energie a záleží na ní, jak ji spotřebuje. Heavy metalisté ji spotřebovali na kytarovou techniku, punkáči ji dali málo na techniku a hodně na komunitu…
Martina: Aleši, ale oni už hrají strašně dlouho, že? Skoro bych řekla patnáct let…
Máš pravdu…
Olda: Tak to se mi ještě nestalo, že Martina poznala kapelu a já ne .

NARVAN – „Nebudu se bát“ ( z CD „Best Of Narvan)
Olda: JOLLY JOKER?
JOLLY JOKER to nejsou…
Olda: Něco mi to hrozně připomíná…
Teď taková legrace…ta kapela je z Brna, stejně jako Vy…
Olda: NARVAN!
Ano, přesně tak…
Petr: No, NARVAN teda neznáme, tedy alespoň já ne.
Martina: NARVAN…to je smutné, protože někteří členové téhle kapely, bohužel zemřeli…
Ano. Dnes však fungují dále v jiné sestavě…
Martina: A tohle je to nové, a nebo staré?
Olda: Tohle je právě starší věc. Oni byli vlastně jedna z prvních crossoverových kapel a jedna z prvních, které pochopili, že deska nesmí nudit. Proto tam mají tvrdé věci, funkové věci a k tomu popovou věcičku do rádia. To je snad první kapela, které došlo, jak se to má dělat. Opravdu, moc pěkný! Od nich bych si doma určitě pustil, „Kulatej svět“.
Tak já tu skladbu pustím…
Olda: Paráda! Tohle je skutečně povedená písnička. Každý muzikant za život vymyslí jeden hit, a tohle je právě song, kde úplně všechno sedí. Všichni hrají uvolněně, a proto to tak šlape.
Petr: Na mě to dojem nikdy neudělalo, ale do klubu bych na ně klidně zašel.
Marek: Moc pěkný! Až budou hrát v Brně, určitě se půjdu podívat!
Olda: Smůla je, že s tím albem L.O.V.E., konečně trochu prorazili a najednou jim to „ze shora“ někdo utnul. Je však zajímavé, že ta kapela pokračuje dál. To je jak s námi. Nikdo z nás tu kapelu nezaložil, ale vidíš, že ještě funguje.

ORPHANED LAND –„ Mercy“ (akustická verze) /“Nora El Nora“ (z alba „The Story Of The Three Sons Of Seven
Olda: Moc hezká melodie! Jé, já vím, co to je. To jsou PARADISE LOST, ale nějak jinak…
Máš pravdu, tak napůl. Je to od PARADISE LOST, ale je to cover a ještě ke všemu zahraný „bezproudově“…
Olda: Tahle písnička se jmenuje „Mercy“, ale kdo to sakra hraje?
Martina: THE GATHERING?
Nejsou to THE GATHERING. Tohle není příliš profláklá kapela…tak já vám pustím jejich vlastní skladbu…
Olda: Vím, co to je, ale nemůžu si vzpomenout na název. Mám to úplně na jazyku…
Martina: Skutečně krásný! Moc pěkný…
Marek: Ano, atmosféru to má! Je to dobrý.
Jsou to Izraelci, ORPHANED LAND…
Olda: No, jasně! Je opravdu skvělé, že je z té nahrávky poznat, odkud pocházejí. Někdy je třeba trapný, když se člověk chová jako Američan a přitom nato nemá.

ALICE IN CHAINS – What The Hell Have I (z CD „Nothing Safe“)
Olda: ALICE IN CHAINS! Layne je nezaměnitelnej…
Martina: Přesně…neskutečný hlas!
Olda: Když vybalím kytaru, tak ti to klidně zahraju, protože to mám hrozně rád. Jinak tahle písnička vyšla původně na soundtracku k filmu, THE LAST ACTION HERO.
Martina: Skutečně bomba!
Olda: Jinak jsi to vybral dobře jako chyták, protože zrovna v téhle skladbě jsou pro tuto kapelu docela netypické kytary.

VOTCHI – Unicorn (z alba Unicorn)
Olda: Tohle je opravdu akademicky zahrané. ANIMÉ?
Petr: KING SIZE?
Olda: Odkud jsou?
Jsou z Prahy…
Martina: Vůbec bych nepoznala, že jde o českou kapelu. Zpěvákova Angličtina je moc dobrá. A také hudba je skvělá!
Olda: Nebudou to ty VOTCHI?
Ano, jsou to VOTCHI!
Olda: Jsou to hrozně skvělí muzikanti, ale mám trochu problém s tím, jim přijít na chuť.
Martina: Zní to však hodně reprezentativně. Hlavně zvuk je super!

Tak to je vše. Velice vám děkuji za pozornost a teď bych vás chtěl poprosit o závěrečná slova…(Martino, pověz mi to, cos mi opakovala celou dobu večer i ráno, ať to všichni vědí )…
Martina: JSI STRAŠNĚ MOC HODNEJ !
Petr: Opravdu, díky moc za ubytování i poslechovku. Moc mi to dalo. Neumřu blbej….

RHODIAN ( www.rhodian.cz )
Martina Abrahamová - zpěv, Olda Hladký -  kytara, Petr Staněk - bicí, Marek Loučka - basa.

ALLeš