(Tam, kde mrazy zapálily pochodeň)
(R.U.M. zine nenese odpovědnost za případnou nevolnost slabších jedinců)

I.
Mrazivé severské pláně. Všude jen sníh a led. Nikde ani živáčka. To ticho nahání strach. Slunce se na všechno z výšky dívá a svými paprsky hladí studenou zem. Černě oděná postava se pomalu plouží krajinou. V ruce má hůl, která se pomalu boří do sněhu. V mysli se začíná prohánět tisíc melodií. I vítr začíná hrát svou tesknou píseň na varhany. Stopy se pozvolna boří do sněhu a tváře cítí chlad. Naše zem nás obdarovala nespoutanou krásou. Dala nám to, co je kolem. Nikdo tady nikoho neruší. Vše je součástí té nekonečné zimy. Stojím a dívám se na tu krásu. Padám na zem a pomalu zavírám oči....

VI.
Nic není černobílé! Na všech věcech najdete pozitiva i negativa. Tohle všechno jsem vzal v úvahu a proto nyní čtěte o projektu s nenapodobitelným kouzlem. Nikdo ho už nedokáže napodobit.
Vítejte!!!

Počátky

Jestliže jsem se rozhodl mapovat počátky kapely (nebo lépe řečeno projektu) BURZUM, musím vás hned v úvodu připravit na to, že historie této šelmy je úzce spjata pouze s jednou postavou, která vás bude provázet od samotného úvodu tohoto soupisu. Dále nejen o BURZUM bude řeč. Black metalové Norsko, to byla vždy jedna rodina. Ano, hádáte správně. MAYHEM, DARK THRONE, EMPEROR…ti všichni měli co dočinění právě s BURZUM. Metalový svět se prohýbá pod tíhou metalové komerčnosti.…ale zajímá tohle někoho v Norsku? Omladina možná respektuje starší nahrávky, ale nesnáší pozéry. Teenagerská ortodoxnost je pěstí těmhle rockovým hvězdám. „Vámi pohrdáme. Naše kořeny, naše prameny jsou jinde. J.R.R. Tolkien naznačil, co je to temnota. VENOM a BATHORY! Nikdy se nezpronevěřili! Zůstali čistí, jako naše příroda! Další kroky patří nám! Křesťanské ovce, třeste se!“ Pod tíhou těchto myšlenek, narodil se synek s hudebními geny. Jeho civilní jméno jest  Varg (Christian) Kvisling Larsson Vikernes (krátce Varg Vikernes). Svou roztomilostí a nevinností v tváři okouzloval nejen babičky, učitelky, rodinu, ale později i děvčata, která mu padala ke kolenům. Jeho největší slastí však byla hudba a literatura. Doslova ho okouzlila mrazivá agresivní hudba, kterou produkovali VENOM či BATHORY. Ale není nic hezčího, než vymyslet a prezentovat své skladby. Jenže black metal, to není jen hudba. To je image, satanismus, okultismus, souznění s přírodou, překrásná atmosféra a smrt!. V Norsku je počasí pochmurné a studené. Inspirace na každém kroku. Varg začal cvičit a své hudební nápady si pomalu začínal střádat ve svém šuplíku. První projekt nazval URUK-HAI (inspirace J.R.R. Tolkiena je studnou bezednou). Brzy se začíná ohlížet po spoluhráčích. Pravděpodobně ale nemá štěstí a tak ve svých instrumentálních seancích pokračuje sám. Jako první se do diskografie BURZUM zapisuje demo z roku 1991, nazvané čistě a jednoduše „Burzum“. Těžko říci, zda už tady vznikala ta pověstná black metalová hydra, ovšem první sekanec do křesťanských těl byl jistojistě vražen. Tato ryze startovní nahrávka měla však pouze instrumentální podobu a Varg se zde představil jako ďábel čekající na svou kořist. O rok později představuje demo číslo dvě přinášející nelítostnou black metalovou smršť. Některé skladby z této nahrávky byly později realizovány na regulérních albech. Zde mají ale zatím jako na předchozím demu pouze instrumentální podobu, přičemž vše nahrál čaroděj sám (nutno podotknout, že je třeba brát tyto dema zřejmě jako pracovní, protože už v té době se kolem Varga motají dvě postavy, na které se rovněž dostane). Prvního alba se naše stěžejní postava dočkává ještě v témže roce. To už ho ale metalová komunita registruje jako Counta Grishnackha! Album vyšlo u Deathlike Silence productions a je rozděleno na dvě části. Jedna se nazývá „Hate“ a druhá „Winter“. Myslím, že netřeba překládat. Později se tento materiál objevil na jednom CD spolu s minialbem „Aske“, které jinak vyšlo jako samostatné EP. A právě teto materiál byl do jisté míry v existenci BURZUM zásadním. Vedle Counta se totiž objevuje další kultovní postava říkající si Samoth, civilním jménem Thomas Thormodsaether Haugen (někde ho můžete identifikovat i jako Zamotha). Tahle black metalová ikona byla později spjata s takovými jmény jako ARCTURUS, GORGOROTH, ULVER, ale hlavně EMPEROR, kde i v současnosti působí. Pole pro tvořivost měl však značně omezené, protože Count bral BURZUM stále jako svůj projekt a jen tak si nenechal do ničeho mluvit. Ale Samoth měl stejně asi svých „starostí“ dost. O tom ale níže. Třetí člověk, který měl co dočinění s BURZUM se jmenoval Erik Olivier Lancelot (Aiwarikiar), jinak bubeník ULVER. Hudba BURZUM, černé hvězdy, přiláká vydavatelství Misanthropic records a ta následně vydává již výše zmíněný materiál „Burzum / Aske“. Mrazivá a uhrančivá hudba bourá bariéry a fanoušci jsou krvežízniví. Count Grishnackh má i v té kytarové vánici nesmírný cit pro melodii a v potemnělém klasickém black metalovém soundu předhazuje jednu pochmurnou píseň za druhou. Vrcholná díla však mají ještě přijít!

Satanic Terrorist

Hrabě, bojující proti „kurvení“ metalu. „Satan je tady, aby konal ZLO!“ V těchto ideologiích se stále odráží dětinská nabubřelost, pýcha, ale i touha očistit metal a odstranit církevní sračky z povrchu zemského. Jeho oddanost začíná brzy přerůstat únosnou mez .O tom svědčí i fakt, že po nabytí plnoletosti zakládá spolek, který dostal do vínku název „Satanic Terrorists“. A začínají se dít věci! Není mým cílem spisovat soupis osob, které se do pomyslného kruhu zamotaly. Je však zřejmé, odkud vítr fouká. Norsko se začíná třást pod tíhou obráceného kříže. Tím spíše, že na druhém břehu lávky funguje další organizace nesoucí název „Black Metal Mafia“. Založil ji jistý Euronymous (civilním jménem Oystein Aarseth), předák a stěžejní osobnost nejbizardnější smečky MAYHEM. Počátky této organizace sahají do osmdesátých let. Tehdy si tento spolek říkal „Inner Circle“ (Vnitřní kruh). Jeho základním principem byla válka proti komercionalizaci metalu. Euronymous vyhlásil válku všem death metalovým kapelám, které začaly pošpiňovat staré metalové legendy. Do tohoto boje byly postupně zataženy téměř všechny známější black metalové party a právě BURZUM se stali tím nejdrsnějším jádrem. Count Grishnackh byl hned od počátku velkým příznivcem MAYHEM a toužil s nimi hrát, nebo se alespoň s Euronymem setkat. Co se mělo stát, stalo se. Dvě černá esa se spojila a v Norsku bylo rozpoutáno hotové peklo. A nezůstalo jen u obřadů se svíčkami. V popelu skončilo několik křesťanských kostelů (sám Grishnackh jich měl na svědomí, jak se později ukázalo, dokonce dvanáct!) a znesvěceno bylo rovněž několik hřbitovů. Často se s touto komunitou spojují dokonce termíny fašismu, to ale jen stěží můžu dokázat. Většina kapel totiž těžila z vikingské kulturní minulosti, která je našinci přece jen malinko skrytá. Pravda je ta, že co má křídla a vypadá jako anděl, tak to bralo oheň. Hudební vydavatelství si však mnou ruce! Count Grishnackh v MAYHEM! Škoda, že naši hlavní „hrdinové“ nevidí, že i v jejich lůnu se začínají promítat obchody. MAYHEM ale stále na první oficiální fošnu teprve čekali a Euronymous si jen tak do ničeho povídat nenechal. Jeho kolegové v kapele však už začínali být lehce nervózní. Přichází první pohroma. Jednoho bezvýznamného dne nachází sám Euronymous mrtvolu svého spoluhráče Deada. Měl doslova vystřelený mozek z hlavy a Euronymous se alespoň „odvděčil“ několika fotkami, které z místa činu pořídil. Tyto fotky se pak dostaly dokonce na veřejnost s tím, že Dead si nejprve sám podřezával žíly a až poté zmáčkl spoušť. Jestli mu v tom někdo pomohl, ví jen Satan sám. Situace v táboře se však nakrátko uklidnila (i když i v nebojácném táboře byl odkryt strach - bubeník MAYHEM, mocný Hellhammer přiznal, že se mu zdá podivné, za jakých okolností vlastně jeho kamarád zemřel…). Náš blonďatý Lucifer, hrabě Grishnackh, jakoby byl trošku ve stínu mocného vůdce. Ovšem zdání klame. Nejenže pracoval na nových skladbách (bez ohledu na jeho skutky a činy musím uznat, že na výborných skladbách), ale ještě tropil absolutní nepřístojnosti, měnící se ve zločiny . Jeho organizace byla rovněž zapletena do brutálního činu, který se stal 21. srpna 1992 v dějišti zimní olympiády v Lillehammeru. Tehdy devatenáctiletý bubeník EMPEROR, Bard G Eithun (známý pod pseudonymem Faust), brutálně zavraždil turistu Andreassena s kterým se seznámil v jedné místní hospůdce. Zde je Eithunova výpověď: „Andreassen šel asi metr ode mě, když jsem vytáhl připravený rituální nůž a vrazil mu ho do břicha. Po dalších dvou bodnutích jsem ztratil kontrolu a bodal jako blázen. Pamatuji se jak křičel - Dost! Dost! Dost! Když jsem potom odcházel, slyšel jsem, že ještě kňučí. Vrátil jsem se a párkrát ho nakopl do ksichtu. Když ztichl, šel jsem k blízké řece a umyl si ruce. Druhý den, v sobotu, jsem se chtěl přihlásit na policii, ale své rozhodnutí jsem změnil po pohovoru s Euronymem a Grihsnackhem. Euronymous mi zdůrazňoval, ať nepanikařím, že všechno bude OK.“ Dále pokračoval: „Svého činu ani v nejmenším nelituji. Znám další stovky lidí, kterým bych udělal totéž!.“ Norsko bylo vzhůru nohama. Zde jsou slova člověka, který lidi seskupené kolem černé organizace znal: „Vím o nich, že si libují v extrémech všeho druhu. Libovali si v popularitě, když zapálili ty kostely, ale tyhlety vraždy, to už je příliš…“. Ethun vyfasoval čtrnáct let natvrdo. Na Countovu hlavu se začala snášet různá obvinění ze žhářství a zneuctívání hrobů, ale zákonodárci si na něj zatím nepřišli. Neměli zatím s čím. Hudebním vydavatelským firmám se však do krámu různé kauzy, pověsti či legendy hodily náramně. Firma Misathropy Records ve spolupráci s labelem Plastic Head přinesla na trh album „Hvis Lyset Tar Oss“ (Až nás světlo oslepí). Na ploše necelých pětačtyřiceti minut najdete čtyři nádherné skladby plné neopakovatelné atmosféry. Studený black metal ubíhá ve středním tempu a do té neprodyšné mlhy vstupují klávesové výpady. Vskutku vynikající dílo. Pokaždé když ho poslouchám, tak mám tělo obsypané husí kůží. Takovou atmosférou se nemůže pochlubit žádná black metalová horda. V souvislosti s tímto klenotem bych chtěl ještě upozornit na dvě zajímavosti. „Det Som En Gang Var“, to není jen název úvodní skladby, ale rovněž název dalšího z alb BURZUM. A to největší překvapení spočívá ve čtvrté skladbě „Tomphet“(Prázdnota). Žádné kytary, žádná agrese. Pouze mrazivá ambient hudba, pálící tvář. Skladba trvá čtvrt hodiny a působí jako ticho po válečné bitvě. Rovněž i album „Det Som Gang En Var“ (Byla válka, budou další) svou atmosférou předchozí album doplňuje a možná ještě převyšuje (vlastně se ani nedá říci předchozí, protože všechny skladby tvořil Count průběžně a postupně je skládal do jednotlivých celků). Prostor dostala i anglicky odskřehotaná skladba „Lost Wisdom“, ale abych upozornil na ty nejlepší kousky…“En Ring Ti Aa Herske“ je doslova black metalovou baladou a dokonce je ke slyšení něco jako recitace z úst hlavního protagonisty. Nejtvrdší kompozicí je zřejmě úvodní vichřice „Den Onde Kysten“ překypující barevností a kreativitou. Zvuk nahrávky je typicky zastřený. O to je však výsledek děsivější. Celkem dost prostoru dostaly instrumentální kompozice. „Han Som Reiste“ , toť opět výlet do ambientních vod a „Naar Himmelen Klarner“ je starou skladbou z dob prvních demonahrávek. Za zmínku ještě stojí závěrečné psycho outro „Svarte Troner“. V metalovém undergroundu dosáhli BURZUM doslova kultovního statutu. Tábory fanoušků však byly rozděleny dále na dvě části. Jedni Grishnackhovu hudbu milovali se vším všudy, jiní ho zas nenáviděli pro jeho činy a příliš razantní názory. Sám velký hrabě si s tím ale příliš velkou hlavu nedělal a dál žil v souladu se svými postoji k životu a ostatním. V Norsku byl šelmou, kterou si všichni přáli vidět pod gilotinou. On a Euronymous… Démoni na Zemi!!!

Black metal a krvavá lázeň

Norská black metalová komunita, to nebyly jen kostely v prachu. Opravdu se ukázalo, že s těmito pohrobky není radno si zahrávat. Jejich válka však nezasáhla jen norské občany, ale i kapely, které jaksi „pošpiňovali“ metalovou čest. Jednalo se především o death metalové bandy, jejichž popularita začala přesahovat rámec „únosnosti“. Euronymous k tomu řekl: „My musíme znovu získat řízení, aby skutečné skupiny znovu mohly ovládnout vlastní scénu. Musíme šířit zlé a nelítostné kapely. Dnes neexistují žádné death metalové kapely, pouze „lifemetalové“ kapely. Jestliže skupina pěstuje a uctivá smrt, pak je to death metal, a to bez ohledu na to, jaký druh metalu hraje. A „pěstování“ smrti neznamená, že si budete myslet, že je to sranda nebo že vás zajímá krev, ale myslím tím, že jste schopni zabít prostě proto, že nenávidíte život!“ Silná slova a maximální šílenství! Málokdo by si pomyslel, že tyto řeči se začnou měnit v činy. Asi nejznámější incident se stal ve Švédsku při stockholmském vystoupení GOREFEST (tour s DEICIDE a ATROCITY). Skončil pumovým atentátem na Holanďany! Naštěstí se ale nikomu nic vážného nestalo. Prsty v tom mají BURZUM a MAYHEM! Ve Švédsku však ještě na chvilku zůstaneme. Norské black metalové hordy měly samozřejmě spoustu odpůrců, ale rovněž i zapřísáhlých fanoušků či fanynek. A právě jedna osmnáctiletá švédská princezna, říkající si Maria (civilním jménem Suvi Marjatta), se rozhodla své norské idoly ve věčném boji podpořit. Byla prý tehdy členkou organizace s názvem „Black Circle“ a rozhodla se vzít osud do vlastních rukou. Někdy v červnu roku 1992 navštívila rodinný dům Christoffera Jonssona z tehdy death metalových THERION, tiše zotevírala všechny okna, dveře a polila je acetonem. Pak už stačilo jen škrtnout sirkou. Na vchodové dveře ještě stačila nožem vyrýt tento vzkaz: „Byl tady Count a brzy se vrátí!“ Jestli se domníváte, že v domě nikdo nebyl, tak to se mýlíte! Leader THERION spal, když tu náhle ho probudil zápach dýmu a acetonu. To bylo štěstí! Vyvázl bez vážnější újmy. Žhářku brzy poté dopadla policie a zde je citace z jejího deníčku: „Udělala jsem to pro našeho vůdce, pro Counta! Miluji ho! Jeho představivost a fantazie - to je něco neskutečného. Chci pořádně ostrý a nabroušený nůž...“ Norské black metalové kapely se začínají stávat postrachem i dalo by se říci, „kolegům v branži“. Nikdy nikdo neví, kde se smečka vlků vynoří. A boj za pravověrnost metalu v podobě, jakou předváděli např. SODOM, VENOM, BATHORY se ještě více rozohnila nástupem hard coru. Euronymous tyhle trendaře označoval nálepkou „HC prasata“ a snad v každém výroku ve spojitosti s metalem se do nich opřel. Z pohledu dnešní doby…úplné plýtvání slov. Pokud máte pocit, že jsem od hlavního tématu BURZUM malinko přeskočil, není to od věci. Životy Counta Grishnackha a Euronymouse z MAYHEM byly počátkem devadesátých let tak propletené, že je od sebe nelze oddělit. Všechno však má svůj konec a tím jako kdyby se uzavřela jedna kapitola norské black metalové vlny. Count Grishnackh a BURZUM, magické to spojení a hudební uspokojení. Ta pravá odměna pro Counta však přišla v době, kdy se podílel na tvorbě prvního alba MAYHEM „De Mysteriis Dom Sathanas“. Byl na vrcholu blaha, ovšem nadšení brzy přerostlo v drsné hádky mezi ním a Euronymem. Nakonec Count dostal z kapely padáka a MAYHEM, posílení o maďarského vokalistu Attilu Csihara z TORMENTOR natočili kultovní black metalovou desku bez něho. Basové linky, postavené na tělo Grishnackha si vzal do svých spárů sám Euronymouse. Count vyhazov těžce nesl. Začal znovu tvořit pro BURZUM, ale v jeho hlavě se plížily zlé myšlenky. Připadal si méněcenný a cítil, že jakmile nestojí s MAYHEM v jednom „pekle“, ztrácí výsostné postavení v black metalové mafii. MAYHEM byl pojem, BURZUM jeho stín, ovšem mě osobně Countovy nahrávky přijdou o hodně lepší. Jsou hlavně působivější a ne až tak jednotvárné. Grishnackh se však cítil jako „ten, co prohrál“. Navíc mu Euronymous přebral i jeho švédskou přítelkyni, což byl asi ten největší zdrcují fakt, který se naplnil 9. srpna 1993. Tehdy Count se svým kámošem Snorrem z kapely THORNS nasedli do auta a vydali se směrem k Euronymovu domovu. Jak tahle historka dopadla, vědí zřejmě všichni zainteresovaní. Je několik pramenů, které osudový moment líčí, každopádně jedno je jisté: návštěva končí naprostým masakrem! Count Grishnackh Euronymouse ubodal dýkou. V těle oběti je nalezeno třiadvacet bodných ran a doslova celý byt se topí v potocích krve. Euronymous byl mrtev! Bylo mu pětadvacet let. Vraha se podařilo brzy dopadnout. Pro norskou policii to nebyl žádný problém. Mezi tím však ještě prý Count stihl zanechat na záznamníku vzkaz pro šéfa labelu Cadlelight, Lee Barretta: „Euronymous je mrtev, jdu se vychcat na jeho hrob!“ Soudnímu procesu přihlíželo celé Norsko a black metalová scéna se pomalu začínala dělit na dva tábory, přičemž sirku do benzínu přihazují metalová vydavatelství, která představují CD „Det Som En Gang Var“ (obsahově popsáno výše). Count Grishnackh alias Varg Vikernes „vyfasoval“ jednadvacet let natvrdo. Bylo mu tehdy jednadvacet roků. Jeho hudební potenciál zůstane pravděpodobně nevyužit, i když…. Zde uvádím ještě ohlasy, které černý zločin provázely: „Euronymous byl mým nejlepším přítelem. Byl velice extrémní personou, stejně tak jako Grishnackh. Oba prostě porušili daný kodex života a smrti a oba za to pykali. Nejtrapnějším na tom však bylo to, co následovalo. Všechen ten mumraj a hysterie, která black metalové scéně dost uškodila. Došlo k rozvratu na norské scéně, vše se dělilo na sympatizanty s Euronymem nebo Grishnackhem. Jako v mateřské školce.“ (Maniac-nový frontman MAYHEM). A ještě slova legendy Quorthona (BATHORY): „Vražda je strašné zlo. Snad nejhorší. Rozumím vypálenému kostelu, jako určitému symbolickému znaku, ale pálit a vraždit v praxi, to je ubohost, intelektuální chudoba nejvyššího stupně. Ve všech sférách společnosti existuje extremismus jako skrytá bestie v každém z nás. Když se dá do pohybu, následuje řetězová reakce. Vím, že tito ubozí živlové jsou narkomany nejhrubšího zrna, chudáčkové na duchu, kteří svými debilními činy vrhli zkažené světlo na ostatní kvalitní black metalové kapely. Kapely, které nepotřebují k vyniknutí žádné zrůdné jednání. Vzkazuji těmto lidem: Zvolněte! Přemýšlejte! Za pár let se budete stydět za všechno, co jste učinili. Nemusíte pálit kostely ani vraždit nevinné lidi, aby jste vyjádřili svůj odpor ke křesťanství.“ Ano, čas také ukázal. Od Countovy vraždy uteklo téměř jedenáct let a metalová scéna se naprosto obměnila. Nové vlivy, které se hudbou začaly prolínat byly zkrátka k nezastavení. Rovněž na norské black metalové scéně došlo k velkému zklidnění. EMPEROR, IMMORTAL, MAYHEM…ti všichni dnes vydávají alba a jsou uznávanými veličinami v rockovém světě. Dostaly se tam, kde si je ještě mnozí nedokázali vůbec představit (a ani nechtěli představit). Docela by mě zajímalo, co by asi řekl Euronymous na poslední album MAYHEM, „Grand Declaration Of War“ . Evoluce se nedá zastavit. Varg Vikernes to všechno sleduje ze žaláře. Co se mu asi rodí v hlavě…možná zpytuje svědomí, možná všeho lituje…nikdo neví…vrátí se? Odpověď dostaneme za dalších deset let…

Ozvěny ze žaláře

V líčení teskných a černých osudů jsem se ještě nezastavil u několika nahrávek, které určitě stojí za to zmínit. Diskografii musí být učiněno zadost. Ještě než Varg spáchal výše zmíněný mord, spolupracoval s DARK THRONE na albu „Transylvanian Hunger“. Dokonce z jeho pera pochází téměř všechny texty. Nelítostná deska ničí vše, co jí pod ruku přijde. Abnormální brutalita, rychlost a samozřejmě typický zvuk si nezadá s ostatními slavnějšími black metalovými nahrávkami. Celkově album, řekl bych, zapadlo. Vyšlo u velmi známé vydavatelské firmy Peaceville a jen podotknu, že jednou z nejvýraznějších kapel této stáje byla britská ANATHEMA! Norsko mrazilo a přitahovalo zároveň. Varg sice už dřepěl v lochu, nicméně jeho „šuplíky“ byly plné nevydaných skladeb. Malá podzemní vydavatelství se předhání, kdo přinese raritnější bootleg. Sběratelé těchto pikanterií mají i do dnešních dnů co shánět. Asi by nemělo cenu zde sepisovat seznam těchto nahrávek. Většinou se všechny skladby objevily na nějakém z oficiálních alb. Výjimku tvoří vykopávky, které Varg pořídil na počátku existence BURZUM. Na bootlegu z roku 2003 nazvaném „Hvis Lyset Tar Oss/Ragnarok II (A New Beginning)“ se dokonce objevuje s Vargem jistý Sveinbjorn Beinteinsson, jenž ve třech raritních skladbách vypomohl s vokály. Za pozornost jistě stojí skladba „Duet With Mayhem (Previously Only On Original Deathcrush)“. Nebudu vás však trápit vykopáváním těchto kousků a vrhnu se na oficiální nosiče. Tím posledním (klasicky black metalovým) je asi nejznámější opus „Filosofem“. Vyšel pod hlavičkou Misantropy records v roce 1996 a provádí nás cestou naprosto syrového black metalu. Zvuk je ještě více řezavější a Vargův vokál jako kdyby se topil v neprodyšné bažině nenávisti. Těžko odhadovat, za jakých okolností tento materiál vznikl, ovšem je z něho cítit nenávist až hrůza. Temnotu rozechvívá ještě prostup klasických ambientních motivů, což už je jakýsi znak BURZUM. K úvodní skladbě „Dunkelheit“ (Temnota) bylo dokonce pořízeno video, které jsem zatím žel neviděl, takže vám ho nemůžu popsat, i když bych moc rád. Doslova apokalyptickou skladbou je „Jesus´s Tod“ (Ježíšova smrt). Utrpení zaživa. Celé dílo se honosí ryzím podzemním zvukem, takže nečekejte ani náznak čistoty. Atmosférou je však „Filosofem“ typickým dílem BURZUM a fanoušci tenhle přival vichřice radostně uvítali. Naprostý šok přichází v poslední čtvrtině alba. Skladba „Rundgang um die transzendentale Saule der Singularitat“ (Cesta kolem transcendentální brány jedinečnosti) je zhruba tak dlouhá, jako její název. Dosahuje víc jak šestadvaceti minut (!) a ke slyšení je naprosto stereotypní ambientní motiv, patřící téměř až do relaxační hudby. Řádně „psycho“ je i závěr alba „Gebrechlichkeit II“(Senilita II), navazující na předchozí umíráček, ovšem za doprovodu skomírající kytary. Tady by se dala historie BURZUM uzavřít, ale vězeň ve spolupráci s věrnými druhy z Misantropy records společným úsilím vydali ještě dvě další oficiální alba. Hudbu stvořil jednoduchými hudebními mechanismy Varg, přímo ve vězení!!! Další trhák mohl být na světě, ale zřejmě nebyl. Alba „Balder´s Dod“ (1997) a „Hlidskjalf“ jsou ukázkou depresivního ambientu. Bez zpěvu, bez života. Hudba připomíná stav po zániku naší planety. Všechny kompozice jsou tou nejbolestnější formou hudebního vyjádření. Když si najdete čas a hlavně náladu, nebojte se tyhle dvě alba vychutnat. Vargovi stačilo málo prostředků k tomu, aby ze sebe vydal to, co vydal. Když mi pokojem zní chorálové melodie z padlých norských kostelů, sám přemýšlím nad tím, co se našemu hlavnímu protagonistovi asi honí hlavou. Pokud bych měl dvě alba srovnat, tak mé hudební volání spíše inklinuje k tomu poslednímu. Geniální motivy najdete téměř v každé skladbě. Zaujme něžná „Die Leibe Nerpus,“  tak i „prokletá“ „Ansuzgardaraiwo.“. Některé momenty znějí naprosto jednoduše, ovšem atmosféra v drážkách CD je naprosto neopakovatelná. A tak jsem se dostal ve svém líčení do až samotného konce. Jak už jsem výše zmínil, BURZUM se neustále objevují na různých kompilacích, výběrech, videokazetách či tributních deskách. Jejich duch neustále poletuje nad zasněženou norskou scenérií. Tahle temná historie bude jednou možná dopsána…dopíše ji sám život. Varg Vikernes (Count Grishnackh) odpočívá ve své sluji. Věřme, že jestli se vrátí do civilního života, zasvětí ho (no, možná špatné spojení) výhradně hudbě. Protože v tomhle ohledu byl králem. Do jeho propuštění chybí něco přes čtyři tisíce dnů…

Outro

Tímhle článkem jsem vyznal lásku hudbě, kterou Varg a jeho BURZUM produkovali. O jeho názorech a činech si myslím své a rozřešit všechny šifry by bylo z mého pohledu více než složité. Vy jste čtenáři, Vy si to přeberte! Případné diskuze na mém mailu jsou vítané! Žádná black metalová kapela nedokázala vyprodukovat tak mrazivou hudbu jako BURZUM!!!

ALLeš